Děkujeme všem, kteří přijali naše pozvání a vydali se s námi na nejistý podnik. K našemu překvapení nedorazilo několik očekávaných tradičních účastníků, ovšem ještě větší překvapení nám přichystal účastník, který se zcela v duchu výzvy „pozvěte kohokoli“ vynořil naprosto neočekávaně.

Výlet začal velmi slibně, přesně dle jízdních řádů jsme se dovalili na výchozí místo a povzbuzováni mírným chladem a lehkým sněžením jsme směle vykročili plánovaným směrem. Bohužel, záhy se v plánu objevila trhlina — plánovaný „svíčkový“ potok se projevil jako líně tekoucí čůrek. Nečekaně operativně jsme ho překročili a hbitě pokračovali směr V.S. Tam vše proběhlo nad očekávání snadno. Dokonce ani Karlovi se nepodařilo vyvolat zmatek, když se s Láďou vydali na dřívější odjezd a po 10 minutách se objevili zpátky, hledajíce se navzájem.

Dál vše běželo jako po másle, s parádním předstihem jsme dorazili do Zdic a na vodním kanále jsme vyslali osvíčkované skořápky vstříc první peřeji, která radostně ukončila jejich putování (s výjimkou jedné zbloudilé bárky, která dohopsala téměř za obzor). Po tomto intermezzu jsme mohli neméně radostně zamířit na nádraží.

Pobyt na nádraží nám zpestřil zmatek, který průběžně generoval Jakub, když si pochvaloval, jak jede blížící se rychlík téměř na čas, zatím co po vlaku nebylo ani vidu ani slechu. Rozuzlení jsme se dočkali až po dobré 3/4 hodince, lokomotiva z nás patrně dostala strach a vypustila ve Zbiroze duši.

Tolik ve zkratce o letošním jmelí. Doufáme, že to ve vás nevzbudí lítost, ale především chuť se příště přidat. Jako návnadu ještě nabízíme pár fotečků, které snad dokreslí atmosféru, kterou si (alespoň) někteří snad odvezli až domů.

Račte si kliknout a přístě ahoj