Kačka: kacka@drb.cz
Tom: tom@drb.cz
oba:
Po roce jsme se opět vrátili na dvouokruhový závod do Trutnova. Stejně jako loni i~letos jsme díky vstřícnému přístupu (kam se ale hrabou na M.D. z~tBrdů 
) mohli startovat s~jedním číslem za jedno startovné. S~loňským ročníkem byly i~další styčné body, například poměrně skromná tombola či přepálený start v~našem podání. Jinak šlo ale o~úlně jiný závod. Zatímco loni jsme hnali dopředu a~sem tam i~někoho předehnali, letos jsme si o tom mohli nechat zdát. Mokrá a~rozbahněná trať nás nekompromisně přibrzdila, ať ve sjezdech, tak ve výjezdech a~na rovině. Počasí bylo pošmourné, místy deštivé, to jsme ovšem v~záplavě bahna neměli šanci vnímat. Alespoň, že si nás letos fotografové více všímali.
Trať: 50 km, převýšení: neznámé
Čas: 2:58:38.6, ztráta na prvního 1:14:51.1 (loni na suché trati 2:39:32.3)
Pořadí: 1. v kategorii Tandemy (z 1), 446. absolutně (z 535 v cíli)
První terénní závod po vynucené letní pauze. Závod vcelku pěkný, i~když s~ohledem na nepříliš velké převýšení a~vzdálenost (jen 50~km) hodně rychlý. Velkou výhodou pro nás bylo domácí prostředí (snad poprvé jsme byli doma ze závodu dříve, než ve tři hodiny) a~krom toho jsme získali pozici v~první startovní vlně, což je naprostý komfort. Žádné tlačení hodinu před startem, naprostá pohoda.
Po startu jsme nejprve zdolali táhlé stoupání, po něm pak krátký prudký sjezd se žlebem od vody, opět stoupání, tentokrát prudké, po asfaltu, zde to chvíli vypadalo na špunt, ale podařilo se mi prokřičet cestu nahoru davem ploužilů. Po tomto úvodu se celá situace zklidnila, následovala střední pasáž závodu mírně zvlněným terénem. V~jednom drncavém místě, u~pole s~kukuřicí, nám seskočil přední řetěz, při jehož nandavání nás dojel druhý tandem. Po nasazení řetězu jsme se nejdříve potýkali se znovuzískáním tempa a~hned poté jsme nasadili ke stíhací jízdě. Před občerstvovačkou na Okoři (30.~km) jsme druhý tandem skutečně dojeli (nejspíš i~kvůli pádu, který zaznamenali za brodem Zákolanského potoka). Občerstvovačku jsem prosvištěli v~plném tempu (navzdory kolotočáři, který na trati šiboval s~autem) a~na chvilku obsadili 1.~místo. To jsme ale udrželi jen krátce, tandem otec-syn nás dojel a~vzdálil se natolik, že jsme už nedokázali, ani přes mohutný finiš, ztrátu smazat.
I~přes druhé místo (o~pouhé 2~minuty!) jsme se svým výkonem spokojeni.
Trať: 50 km, převýšení: neznámé
Čas: 2:13:11.9, ztráta na prvního 37:26.9
Pořadí: 2. v kategorii Tandemy (ze 2), 177. absolutně (z 568)
Po testovacím a~tréninkovém výletu jsme sebrali odvahu a~po rekonvalescenčních prázdninách vyrazili na AKŠ 2006 ROAD. Až na zacpanou Prahu vše klapalo jak na drátkách, cesta do Klatov, přihláška (jen jedno startovné!), ubytování (školní chodba — velmi zajímavý zážitek). Sobotní chladné ráno též proběhlo bez komplikací (start dlouhé a střední tratě v~6:30 jsme jen zaslechli ve spacácích), snad s~jedinou připomínkou, že jsme opět propadli startovní nedočkavosti a~strašili jsme na place už hoďku předem. Ještě před startem jsem zaregistrovali několik tandemů, jak ,,Mrázky``, tak i~od fy Duratec, jednoho Autora a~jednoho neznámého výrobce z~KV.
V~9 hodin to začalo, po nečekané tlačenici ve startovní bráně jsme se konečně rozjeli. Přes plánované odpočinkové tempo jsme brzy předjeli několik kolegů dvojkolistů, kteří se nějakým kouzlem zařadili do startovního davu před námi. Krátkou chvíli jsme se drželi na špici, ale kolem 20. kilometru nás předjel žlutý Duratec 999 Dvorský/Babelová, od té doby jsme je už neviděli, až v~cíli. Celý závod probíhal klidně, trošku jsme cítili v~zádech ostatní soupeře, klid nám naopak dodaváli okolo jedoucí sympatizující jednokolisté, zvláště pak ti, kteří byli náchylní k~debatě. Klid byl potřeba ze všeho nejvíc, hlavně nepřepálit bylo naše heslo. Podařilo se a~do cíle jsme dorazili v~solidním čase 6:50 jako druzí, se ztrátou cca 27~minut na zmiňovanou 999.
Při zpětném pohledu se dá říci, že závod měl v~našem podání tři vrcholné okamžiky: stoupání na Šimanov, stoupání Kochanov a~cílovou rovinku (~20~km). Ostatní stoupání byla také zajímavá (Kašperk, Hartmanice), ale neutkvěla. Šimanov byl velmi emotivní, pod vrcholem bylo hodně fandících lidí (na silniční poměry opravdu dost), Kochanov byl neuvěřitelně strmý (přesto jsme nikde netlačili!) a~závěrečný dojezd se tak šíleně motal kolem Klatov, že jsme furt makali a~makali a~cíl stále nikde. Byla to ale krása, slunečné počasí, téměř zanedbatelný vítr a~horká výsluní střídaná chladnými údolími s~lesním podrostem. Příště to bude težké rozhodování a~asi se do něj promítné nezvládnutné zakončení v~kulturním domě, kam se de facto na přání pořadatele nahrnuli pivní dědci, 50~% vítězů bylo stejně dávno pryč a~tandemy přes hojnou účast (minimálně 8~ks) stejně nevyhlásili. Vše se navíc konalo až ve 20~hodin 
To nám ale dobrý pocit z~povedeného účinkování nezkazilo!
Trať: 157~km, převýšení 2847~m
Čas: 06:50:19.7, ztráta na prvního: 0:27:06.6
Pořadí: 2. v kategorii, 454. absolutně (krátká trať)
Těsně před opětovným usednutím na tandem jsem si společeně s~již dříve zmiňovanými SPkoláky šlehnul Novoknínský triatlon. Pozvali jsme Jitku (která nás nakonec vzala zvým korábem na místo) a~skočili do toho po hlavě. Nejprve 400~m plavání, potom 16~km kolo a~nakonec 3,5~km běh. Šnek si vzal do ruky foťák, takže se tím vším můžete kochat 
Po krátké pauze jsem se vydal na závodní maratonské tratě, na první ročník Příbramského permoníka. Místo zotavujícího se Šneka jsem s~sebou vzal J.~M. Trať byla poměrně nepřátelská, velký díl silnice, ošklivé kamenité cesty, sem tam bahno (noc před lilo jako z~konve), neprosekané roští… . S~vypětím všech sil a~po souboji s~křečemi v~nohou jsem se doplazil do cíle v~polovině startovního pole absolutně, ve své kategorii 11. (tj. také v~polovině startovního pole). Zato J. se opět předvedla a~dojela na bednu! Gratulace! A to se prý dokonce její soupeřka vynořila v~půlce trati čerstvá jako laňka Závodní den zakončilo vykradení našeho Vozíku, čímž jsem přišel o~různé cyklodrobnosti (dres, boty, nářadí, pumpu, helmu, brýle, …) a~peněženku s~doklady
Parnou letní sobotu jsme si zpestřili Dobříšským tvrďákem, triatlonkem pořádaným sportovním klubem Vlaška. Tentokrát v~roli diváků, stále ještě léčíme ,,nohu''. O~to více jsme se mohli věnovat focení a~samozřejmě také fandění spkolákům, konkrétně Petře a~Romáriovi, kteří se postavili na start a~samozřejmě také dorazili do cíle! Petra na parádním 1. místě ve své kategorii (celkově 4.!) a Roman na 6. místě.
Na víkend 6./7. května jsme si naplánovali účast na Author Šela Marathonu
2006, který se již tradičně koná v~Moravské Bráně, u~hradu Helfštýn. Závod
se pro nás od počátku vyvíjel poměrně šťatně,
startovní nával
jsme úspěšně zvládli (startovní kontrolu jsme projížděli na
170. pozici) a~v~poměrně rozumném čase, 1 hod. 12 min., jsme úspěšně projeli
Helfštýnem (19. km) a~překonali serpetýny
v~podhradí (na pěšině).
Vše nadějné ale skončilo smůlou, která se na nás přilepila na 21,4~km. Cestou
po úpatí Krásnice, těsně po přejezdu silnice do Týna n.~Bečvou (viz mapka tratě), jsme v~poměrně
rovném, ale kořenovatém, úseku sklouzli do strany a~dopadli až na zem. Zatímco
já jsem přežil bez újmy, Šnek dopadl stehnem přímo na vystouplou část jednoho
z~kořenů. Tím pro nás závod skončil, protože s tříštivou
zlomeninou stehenní kosti se dál jet rozhodně nedá. Od té chvíle se k~nám
ale štěstí opět otočilo čelem. S~pomocí diváků jsme mírně odklonili kolem
jedoucí závodníky a~za pár minut byla na místě záchranka i~s~nosítky. Rychlé
zajištění raněného a~podání tišících prostředků následoval převoz do
nemocnice v~Hranicích na M. (cestou ještě jedno přeložení ze sanitky do
sanitky) a~tam RTG. Ten potvrdil, že pánev zůstala v~pořádku, ovšem stehenní kost je
natolik na kusy, že je třeba objednat vrtulník (nakládání do helikoptéry:
1, 2, 3, 4, 5 a 6 + video
z~odletu jako WM9 nebo DivX) a~transport na traumatologii v~Ostravě Porubě. Zde se Kačka ve frontě na operační sál
dostala na řadu kolem půl sedmé, po půl desáté už bylo vše hotovo. Zbývá už jen
srůst a~zrehabilitovat. RTG snímky po
operaci naznačují i~laickému oku, že by vše mělo být opět na svém místě
(včetně titanových šroubů). V~Ostravě
jsme si užili prodloužený víkend, po něm (ve středu 10. května) se podařilo
poměrně hladce zařídit převoz do Prahy, na Ortopedickou kliniku FN
Bulovka. A~zde se už jen radujeme z~rychlých pokroků, posazení na postel, delší
a~delší trasy o~berlích … Rádi bychom poděkovali všem, kteří nám během celého
kolotoče pomohli: od obětavých diváků v~místě nehody, posádky záchranných vozů,
personálu v~nemocnicích v~hranicích n.~M., Ostravě Porubě i~v~Praze na Bulovce.
Dík patří i~Alešovi Procházkovi, který nám umožnil poměřit se s~trasou Šely.
A~bude-li štestí s~námi i~nadále, postavíme se za rok zase na start, k~druhámu
podání!
