~~

Voda si na nás vzpomněl s pozvánkou na druhý květnový prodloužený víkend, na nějž zamluvil ubytování v penzionku Karlingerhof. Rádi jsme přijali, pevně rozhodnuti zaměřit se na kolo a alespoň symbolicky dohnat letošní absenci Malorky, kde jsem byl sám.

Před odjezdem jsem měl trochu busy období, navíc se většina věcí dohodla na místech, kde jsme se nevyskytovali, takže sečteno s tím, že jsem se nepřiměl k~hlubší úvaze o~trase odjezdu, vše vyústilo v~hodinovou sekeru, kterou jsme s~naloženou Lenkou a Vodouchovic nabrali v Komořanech hodinovou sekeru na prezidentské vozidlo, které vleklo kromě prezidentského páru ještě Mykozse, KVP a~Tombára, ze Zličína. Holt, odjezd z~Prahy před prázdninami…

Zbytek cesty probíhal jakž takž, honili jsme se až do Německa, ještě trochu zmateně jsme se shledávali u~pumpy, ale nakonec to dobře dopadlo a~už kolem půl druhé jsme byli na místě

Program pobytu byl vcelku jasný: každý dle chuti. Ve čtvrtek jsme tedy se Šnekoušem vyrazili na kolo, následováni zbytkem účastníků, kteří se to s horami rozdávali vlastními (v případě KP i naimpregnovanými) nohami. Stejně tak v pátek i sobotu, přičemž se pěší skupina během výletů různě štěpila na menší a menší skupinky, v pátek to bylo ještě doplěnno výpadkem mobilů (vysílačky jsme měli dvě, což je při 10 účastnících náchylných k separaci skoro málo).

Sobotu jsme uzavřeli grilovací session a~neděle zbyla na balení (to šlo hodně rychle, měli jsme na něj shodou různých okolností jen 20 minut), koupání a~trochu přesunů autem, jež nás asi měly předpřipravit na cestu domů. Tu jsme si plánovali jako dlouhé stání u Mnichova, ovšem zácpa nastala podstatně dříve a naopak na tepnách okolo bavorské metropole bylo klidno a svižno.

Počasí nám přálo celé první tři dny, kdy nás nesmlouvavě spalovalo sluníčko do rána do večera. Poslední den, v neděli, trochu zapršelo a zahřemělo, ale to nebylo nic, co by nás nějak mohlo výrazně zaskočit.

Trasy našich výletů jsem plánoval jako kopcovité, do 100~km. Bez zkušeností s alpským terénem jsme spoléhali hlavně na Vodouchovu mapu¹⁾, které nabízela zeleně vyznačené bajkové trasy. Ty sice v terénu nebyly nijak výrazně značené²⁾, ale poskytovali dobrou záruku smysluplné cesty pro náš stroj.

Bohužel, a zde se projevil nedostatek zkušeností, v mapách chyběl sníh, který ještě tvrdošíjně spočíval na severních svazích a výše položených místech. Naštěstí hend první výlet, čtvrteční, nás dostatečně poučil. První sedlo, Köglalm, bylo jen trošinku pod sněhem, který se dal hravě překonat, vesele jsme se na něm i vyfotili a~frčeli dál, směrem an Rotwandlhütte. Na tu jsme stoupali z~jižní strany, takžs jsme hranice sněhu dosáhli poměrně vysoko a místo, abychom se otočili a jeli jinak, svěřepě jsem pokračovali dál. Šlo to čím dál hůře, kolo se téměř muselo nést, navíc MTB tretry jsou spíš sandály, než zavřené boty, takže neposkytují žádnou tepelno ochranu. Po dvou hodinách zoufalého plazení nás přovítalo sedlo, kompletně pod sněhem, minimálně ještě na další dva měsíce. V tu chvíli jsme za sebou měli krátké zabloudění, s sebou vybitou navigaci a před sebou další hodinu pochodu směrem dolů — po severní straně pokryté sněhem mnohem níže, než byla zmíněná jižní strana. Domů jsme nakoenc dorazili po cca 8 hodinách, vcelku překvapivě jsme to ani neodskákali zdravotně, ani K. si neodrovnala achilovky, což je skoro malý zázrak po třech hodinách chození (skoro) naboso ve sněhu.

V pátek jsme tedy zamířili na teoreticky méně zasněžené místo, ale i zde byl sníh. Naštěstí pro nás ale byal cesta pravidelěn pluhována a tedy i sjízdná. Nakonec jsme ale stejně museli ustoupit a vydat se mimo plán i mapu. Odměnou byla supr soutěska a~ostrý výjezd z ní do Steinbergu. Z něho to už bylo do penzionku kousek.

Poslední výlet, sobotní, jsme dlouho zvažovali, na jih od Achenkirchu je velmi lákavé sedlo, ale zároveň nepochybně lákavé i pro sníh, proto nás raději přitáhla trochu delší trasa po silnici tam a zpět, v jejímž středu byl 30~km terénní kus. Ten nám dosavadní šotolinové cesty doplnil o skvělou kozí stezku proloženou několika suťovými poli. Ideální trénink na Beskidi MTB Trophy.

V číslech by naše výlety vypadaly asi takto

Fotky jsou stručným výběrem z~mé tvorby a~z~toho, jak nás zvládli vyfotit ostatní. Více obsažný komplet z~ruky ostatních fotografů je (či v~krátké době bude) v~Žumpě