Příjezd začal vlastně odjezdem, a to v neděli. Večer v půl dvanácté jsem svištěl pro Petru a Marka, se kterými jsem se na Malorku vypravil, ještě jsem natankoval a trochu zabloudil při hledání jejich paneláku v Kralupech a o půlnoci jsem byl u nich jako na koni. Nic nepomohlo naše několika týdenní domlouvání, že je na letiště do Mnichova odvezu, že se to všechno do našeho auta namačká. Takovou ostudu budu ještě dlouho rozcházet. Tváří v tvář realitě se ukázalo, že se do kufru sotva (při sklopených sedadlech) vměstná jedna krabice s jejich kolem, natož dvě, natož ještě moje kolo.. Prostě, až vám budu tvrdit, že dvě krabice 160x90x20 hravě dám do kufru, tak si raději sežeňte někoho jiného

Marek oprativně vytáhl svoje auto, takže jsme postupně vyrazili do Mnichova ve dvou vozech. Cesta, kromě několika docela silných sněhových vánic, proběhla ok, dokonce hladce proběhlo parkování na rezervované a tudíž zlevněné parkovací místo. To mě docela překvapilo, v 5 ráno stejně jako kdykoli jindy. Naopak mě už nemohlo překvapit, že Petra má po celou dobu ve všech dokumentech špatné příjmení (…ová vs. …ská), to nám poskytlo krátké rozptýlení pro naše unavené hlavy. Další důkaz toho, že mám trkozní období. Paní na check-inu to pomocí jednoho telefonátu vyřídila a bylo po srandě.

Po loňských zkušenostech jsem očekával, že nás po příletu na Malorku vyzvednou až po hodině čekání, ale bylo to nakonec jen 5 minut. Milé. V hotelu mi ale úsměv zmrznul. Jako jediný musím na pokoj čekat do půl jedné! Navíc slibovaný i-net zrovna nechodí… Vyřídili jsme proto v pauze nákup (to šlo rychle, i tady jsou Velikonoce), sestavili kola (kufr půjčený od Petry resp. Hejvyho dostal dost zabrat, chudák) a nakonec i vyrazili ven.

Malorka nás přivítla chladným zamračeným počasím, které se s postupujícím odpolednem projasnilo, ale dominující jen — vítr — zůstal a dokonce, řekl bych, zesílil. Přesto jsme zvládli navštívit Cap Blanc, Cala Pi, Llucmajor a já jsem si přidal ještě Randu s klášterem, čímž jsem to završil na pěkných 94~km. Vše se tedy v dobré obrátilo, u večeře jsem mohli zasednout s pocitem pěkného výletu v nohách (a rukách).

Fotky dodám později, dávám operativně přednost spánkovému deficitu z cesty do Mnichova. Mějte se pěkně a buďte rádi za vaše připojení