Na sklonku podzimu jsme si dali s~pár hudebně založenými přáteli dostaveníčko v~osvědčené horochatě v~Bedřichově.

Kromě hlavního programu, který bezesporu představovalo hraní a~zpívání, jsme zařadili i~relaxaci v~podobě turistického výletu a~bazénu se saunou. Trochu jsme do Liberce mířili i~s~nadějí na navštívení Nýč sportu, ale z~toho nakonec sešlo.

Pátek byl ve znamení příjezdu a~hraní. K~večeři pro nás Jíťa vymyslela smažený hermelín, k~překvapení všech přítomných neobalený. Kromě toho byl samozřejmě výtečný.

V~sobotu jsme, na doporučení nepřítomného kp, vyrazili na túru přes Holubí kameny (na mapce zelená), hezky po hřebeni, kam se v~zimě na lyžích ani v~létě na kole nedá dostat. Cesta to byla velmi pěkná, jelikož nebyl žádnej hic, pěkne jsme vykračovali bez významných zastávek. Těsně pred dosažením hřebenu se oddělila Lenka a~jistě věděla proč: hřebenovka byla pěkná, ovšem výhled kvůli mlze a~mrakům nulový.

Po návratu jsme se z~20~km trasy zotavili v~libereckém bazénu a~sauně a~pak hurá zpět k~nástrojům. V~podvečer se dovalila ještě Dáda s~Honzou, aby nás podpořili ve zpěvu a~hraní. Stejně jako předchozí vecer, i~tentokrát jsme pařili až do ranních hodin.

V~neděli jsme zvolil bližší cíl, Olivetskou horu. I tento výlet byl vydařený (na mapce žlutá), byť kratší. Zato jsme si na vrcholu užili trochu sluníčko, což proměnilo naši návštěvu v~mírné fotoorgie.

Podtrženo sečteno, hlavní cíle byly naplněny na více než 100 procent. Nezbývá než si stanovit nové.

A, kdo by hledal fotky, tak pro toho malá nápověda