Komprimované útržky zážitků z prodlouženého víkendu stráveného ve Východním Tyrolsku převážně balancováním na hraně ochlupené lyže.

Stejně jako loni (někde si tu tady na webu najděte) Petr zajistil ubytování u Barbary a Bernarda v jejich rodinném penzionku, který snadno pojmul nás devět a k tomu ještě jakéhosi německého chlapíka, kterému se na místě zalíbilo a proti původnímu plánu se zdržel.

Po noční cestě z ČR jsme se mírně ubytovali, nasnídali, naše posádka (já, P.J., M.K., D.P. a L.Š.) si dala šlofíka a vyrazili jsme na první seznamovací trek. Seznamovací byl hlavně se zapůjčeným materiálem a vůbec pohybem na skialpech, který je vždy po pauze trochu nový.

Jako cíl nám Petr vybral Hinterbergkofel, cestu jsme si pěkně určovali sami a v pozvolném tempu jsme se za naprosto vymeteného nebe doplazili mírně po poledni až na vrchol. Cesta dolů nás ujistila, že nic není zadarmo, změklý sníh s krustou si napříště žádal časnější vyrážku. Nakonec jsme zakotvili u Katky na vřesovém plácku a upadli do letagrie, z které nás vytrhl až hlad.

Druhý den si nás vzal do pucu Bernard, nadšený, že mu zase přijela zábava v podobě skialpinisických karikatur Prahy a nasměroval nás na Karlskopf. Narozdíl od loňska se s námi nemazal, nasadil na začátku ostré temp0 a po první hodinu a půl ho nepoustil ani na moment. Asi nás chtěl dostat nvrchol předtím, než se pokazí počasí. To se nepodařilo, ještě pod vrcholem se zatáhlo, rozsněžilo a začal foukát vítr, takže jsme pěkně promrzli. Zvláště mě úplně vytuhly ruce a při tání cesto dolů o sobě dávali hodně znát.

Třetí den byl v plánu