Komprimované útržky zážitků z prodlouženého víkendu stráveného ve Východním Tyrolsku převážně balancováním na hraně ochlupené lyže.

Stejně jako loni (někde si tu tady na webu najděte) Petr zajistil ubytování u Barbary a Bernarda v jejich rodinném penzionku, který snadno pojmul nás devět a k tomu ještě jakéhosi německého chlapíka, kterému se na místě zalíbilo a proti původnímu plánu se zdržel.

Po noční cestě z ČR jsme se mírně ubytovali, nasnídali, naše posádka (já, P.J., M.K., D.P. a L.Š.) si dala šlofíka a vyrazili jsme na první seznamovací trek. Seznamovací byl hlavně se zapůjčeným materiálem a vůbec pohybem na skialpech, který je vždy po pauze trochu nový.

Jako cíl nám Petr vybral Hinterbergkofel, cestu jsme si pěkně určovali sami a v pozvolném tempu jsme se za naprosto vymeteného nebe doplazili mírně po poledni až na vrchol. Cesta dolů nás ujistila, že nic není zadarmo, změklý sníh s krustou si napříště žádal časnější vyrážku. Nakonec jsme zakotvili u Katky na vřesovém plácku a upadli do letagrie, z které nás vytrhl až hlad.

Helma dne: Petrova!

Druhý den si nás vzal do pucu Bernard, nadšený, že mu zase přijela zábava v podobě skialpinisických karikatur Prahy a nasměroval nás na Karlskopf. Narozdíl od loňska se s námi nemazal, nasadil na začátku ostré tempo a po první hodinu a půl ho nepoustil ani na moment. Asi nás chtěl dostat nvrchol předtím, než se pokazí počasí. To se nepodařilo, ještě pod vrcholem se zatáhlo, rozsněžilo a začal foukát vítr, takže jsme pěkně promrzli. Zvláště ruce mi úplně zamrmzly a při tání cestou dolů o sobě dávali sakra hodně znát.

Chvílemi byl terén naprosto geniální, ztuhlá spodní vrstva s popraskem prašánku, ovšem chvílemi byl podklad naprd, vše samozřejmě bez jasné hranice mezi nimi .

Hláška dne: „Jak poznám, kdy si mám nandat ty haršajzny?“
„Ty sis měl nandat už dole, tady je nenadáš …“

Třetí den byl v plánu do té doby nejtěžší výstup po cestě, kde se v létě údajně leze po čtyřech, jak je to strmý svah. Haršajzny jsou nezbytností, žel L. a V. je nemají. Bernard se je ze všech sil snažil zachránit, ale nakonec měl V. štěstí a pro jeho lyže se nic nenašlo. Pod svahem se ukazuje, že i L. měl kliku, vybraný pár plechů na jeho lyži nepasuje!

Svah se skutečně začal strmit poměrně ostře, ovšem předtím nás Bernard, jako ostatně pořád, přkvapil, když vedl stopu rovnou přes odtátý kus vřesu a borůvčí, holt, jsme tady tak trochu na borůvkách

Haršajzny mi pěkně fungovaly už odspodu a postupně