Uživatelské nástroje

Nástroje pro tento web


turistika:deferregental2009

deferregental2009.jpg

Schön und schwierig

Skialpy v Deferregentalu

22. 4. - 26. 4. 2009

Komprimované útržky zážitků z prodlouženého víkendu stráveného ve Východním Tyrolsku převážně balancováním na hraně ochlupené lyže.

Stejně jako loni (někde si tu tady na webu najděte) Petr zajistil ubytování u Barbary a Bernharda v jejich rodinném penzionku, který snadno pojmul nás devět a k tomu ještě jakéhosi německého chlapíka, jemuž se na místě zalíbilo a proti svému původnímu plánu se zdržel.

První ochutnávka (St 22. 4.)

Po noční cestě z ČR jsme se mírně ubytovali, nasnídali, naše posádka (já, P.J., M.K., D.P. a L.Š.) si dala šlofíka a vyrazili jsme na první seznamovací trek. Seznamovací byl hlavně se zapůjčeným materiálem a vůbec pohybem na skialpech, který je vždy po pauze trochu nový.

Jako cíl nám Petr vybral Hinterbergkofel, cestu jsme si pěkně určovali sami a v pozvolném tempu jsme se za naprosto vymeteného nebe doplazili mírně po poledni až na vrchol. Cesta dolů nás ujistila, že nic není zadarmo, změklý sníh s krustou si napříště žádal časnější vyrážku. Nakonec jsme zakotvili u Katky na vřesovém plácku a upadli do letargie, z které nás vytrhl až hlad.

Helma dne: Petrova!

Mmmrráááz (Čt 23. 4.)

Druhý den si nás vzal do pucu Bernhard, nadšený, že mu zase přijela zábava v podobě skialpinisických karikatur Prahy a nasměroval nás na Kärlskopf. Narozdíl od loňska se s námi nemazal, nasadil na začátku ostré tempo a po první hodinu a půl ho nepoustil ani na moment. Asi nás chtěl dostat na vrchol předtím, než se pokazí počasí. To se nepodařilo, ještě pod vrcholem se zatáhlo, rozsněžilo a začal foukat vítr, takže jsme pěkně promrzli. Zvláště ruce mi úplně zamrzly a při tání cestou dolů o sobě dávali sakra hodně vědět.

Chvílemi byl terén naprosto geniální, ztuhlá spodní vrstva s popraškem prašánku, ovšem chvílemi byl podklad naprd, vše samozřejmě bez jasné hranice mezi nimi 8-).

Hláška dne: „Jak poznám, kdy si mám nandat ty haršajzny?“
„Ty sis měl nandat dole, tady je nenadáš …“

Hard slide (Pá 24. 4.)

Třetí den byl v plánu do té doby nejtěžší výstup po cestě, kde se v létě údajně leze po čtyřech, jak je to strmý svah. Haršajzny jsou nezbytností, žel L. a V. je nemají. Bernhard se je ze všech sil snažil zachránit, ale nakonec měl V. štěstí a pro jeho lyže se nic nenašlo. Pod svahem se ukazuje, že i L. měl kliku, vybraný pár plechů na jeho lyži nepasuje!

Svah se skutečně začal strmit poměrně ostře, ovšem předtím nás Bernhard, jako ostatně pořád, překvapil, když vedl stopu rovnou přes odtátý kus vřesu a borůvčí, holt, jsme tady tak trochu na borůvkách ;-)

Haršajzny mi pěkně fungovaly odspodu a postupně se přidávali další, kteří si dopřáli jejich komfort. Těsně pod sedlem se terén natolik napřímil, že zul i Bernhard (patrně s sebou neměl ty haršajzny ;-)) a jen poslední tři mohykáni si to dali na lyžích (já jsem nakonec vyměknul u předposlední otočky, to fakt nešlo…).

Na sjezd jsme si museli na vrcholu Almerhornu chvilku počkat, Bernhard prověřoval vysílačkou kde jsme, jak je a jak za chvíli bude. Nakonec jsme se spustili na severní stranu, která slibovala delší sjezd. Ten byl skutečně fajn, chvílemi bylo i vidět. Na závěr na nás čekal úzký žlab strmý jako málo co v okolí. Horní část byla hladká, ale dolní ukrývala lehce zasněženou starší lavinku a právě nad ní se mi smekly lyže a narůstající rychlostí jsem se vydal po boku, zádech a břiše dolů. V pozici neřízeného hadrového panáka jsem prosvištěl kolem/mezi dvěma stromky (zde panují mezi pozorovateli neshody, kudy jsem to nakonec vzal) a až za nimi jsem svojí krasojízdu zastavil. Vcelku se štěstím jsem vyvázl jen s mírně pohmožděným ramenem a naraženým prstem na levé ruce. Ještě že mám helmu 8-)

Držka dne: já!

Lonely walker (So 25. 4.)

Po dobrodružné jízdě z předchozího dne jsem se k ostatním připojil jen na první část výletu a ještě k tomu na sněžnicích. Začátek byl veselý, Bernhard nás zatáhl do lesa, kde zbyl sníh jen na vybraných místech, takže jsme první hoďku připomínali spíše houbaře, než začínající skialpinisty.

Pak jsme se rozdělili, já si osamoceně kráčel po pláních a po setkání s Katkou jsem se přesunul do krámu a do boudy, ostatní se drali dál na Langshneid a z něho pak různými cestami dolů. Slunce pálilo o sto péro a vydrželo to až do večera, před jehož příchodem jsme se pěkně sešli v chalupě, poseděli na slunci a příjemně uzavřely velmi vydařený pobyt 8-)

Fotky

turistika/deferregental2009.txt · Poslední úprava: d/m/Y H:i autor: admin