Uživatelské nástroje

Nástroje pro tento web


turistika:vrani_skala_2007

img_8280.jpg

Vraní skála 2007

29. - 30. 11. 2007

Tentokrát se akce Vraní skála uskutečnila už v~listopadu, ovšem za počasí prosincovějšího než v~minulých letech.

Letos jsme byli opět dva (tentokrát Drb a TomBár), protože všichni ostatní oslovení si našli nějakou výmluvu. Předpověď počasí (v noci přechod studené fronty, ochlazení na -1 -5, sněhové srážky) slibovala nevšední zážitek a~tak jsme se sešli večer na Hlavním nádraží s batohy plnými oblečení.

Po vystoupení ve Zdicích na nádraží se nám nechtělo obcházet dlouhý nákladní vlak a~rozhodli jsme se přelézt přes jeden z vagónů. Zjistili jsme, že druhý vlak, který se nacházel za tím prvním, je stejně dlouhý, a~tak jsme přelezli i~ten a~pak třetí, čtvrtý, pátý, šestý a~setrvačností i~sedmý, přestože o~vagón dál končil. Po této úspěšné zkratce, jsme přešli most a~vydali se obvyklou cestou do tmy.

Nějakou dobu jsme se drželi známé cesty, ale pak jsme se přeci jen rozhodli vyzkoušet něco nového, jako každý rok. Odbočili jsme na menší cestičku a~pak na ještě menší a~už jsme stoupali na hřeben svahem tvořeným trsy trávy částečně pokrytými příjemně křupajícím sněhem (samozřejmě za neustálých konzultací s GPSkou). S~hřebene jsme spadli na druhou stranu a~celkem bez problémů trefili modrou značku a~poté dokonce i~správně odbočili doleva. V~místě odbočky nás vyrušilo projíždějící auto, ale to bylo jediné oživení jinak klidné idylické cesty (žádné bloudění ani divočáci se tentokrát nekonali).

Dřevěná plošina na vrcholu Vraní skály byla z~poloviny pokrytá sněhem a~z~poloviny naprosto bez sněhu, jako by tam měl někdo noc před námi postavený stan. Chvíli jsme se kochali výhledem a~pak jsme se začali připravovat ke spánku, odvážně sundali bundy, zahřáli se lokem irskokanadské whisky (po čaji bychom v~noci běhali, tak jsme ho radši nechali do rána vychladnout) a~nasoukali se do spacáků. Při tom TomBár přetrhl šňůrku na stahování horního otvoru spacáku. Naštěstí je spacák vybaven ještě jednou stahovací šňůrkou, která je za normálních okolností někde ve výšce krku. Tím se délka spacáku zmenšila asi o třicet centimetrů, ale dalo se to vydržet.

První polovinu noci jsme řešili obvyklý problém, jestli se udusit nebo zmrznout. V druhé polovině začalo sněžit — nádherné velké vločky. Drb blaženě usnul ve svém (od Jitky zapůjčeném) žďáráku s~vědomím úspěšně vyřešeného problému (nebo že by se udusil?). TomBár přes spacák hodil celtu a taky by spal do rána, kdyby se vítr čas od času nerozhodl, že celtou bude přikrytý Drb.

Po šesté hodině ranní vzbudil Drba budík a~Tombára mokrý spodek spacáku (vítr nakonec vyhrál). Vyskočili jsme, ometli sníh z~batohů a~z~bot, zmrzlými prsty nasoukali spacáky a~další věci do batohů, zahřáli se napůl vychladlým čajem a~vydali se na cestu. Po chvíli jsme zjistili, že je vlastně docela teplo a~po další chvíli, že skutečná zima nebyla na skále, ale v údolí. Dojeli jsme po ledu k~autobusu a~za dalších 40 minut dorazili do Prahy.

TomBár

turistika/vrani_skala_2007.txt · Poslední úprava: d/m/Y H:i autor: admin