167. VýlET byl dalším pokračováním ze série výstupů na nejvyší hory našich pohoří, tentokrát na Smrk v Rychlebských horách. K tomu tradičně den železnic, což značí lacinou a skvělou jízdu.

První spoj nás dopravil až do České Třebové, Pendolino vypravené jako Protokolární vlak k Národnímu dni železnice vezoucí VIPky do Brna. Dál už nám zbylo jen dětské kupé se záchodkem, kde mi po nějaké době průvodčí zatrhnul produkuci, že tam prý má být klid (dětí, které vesele trsaly okolo, se ovšem neptal).

Pochod celkem hodil necelých 15~km, což byla i přes převýšení vcelku přátelská dávka. Na začátku jsme nasadili trochu ostřejší tempo, v marné naději, že předejdeme průvod táhnoucí se z Horní Lipové až k lesnímu baru. Proud tůristů byl, jak se ukázalo, nepřetržitý. Lesní bar ale nezklamal a hravě si s naplněnou kapacitou poradil. Další úsek na Smrk nás trošku roztrhal, někteří zabloudili do horního baru, ten byl v tu dobu jen s vodou, někteří naopak trefili nějkaý 3. bar. Na Smrku jsme se opět sešli, a po nejasnostech ohledně vrcholu, ten totiž není nijak přesvědčivě označen, nás vítr a mlha popohnali k sestupu do Ostružné.

Jelikož byl 167. VýlET zároveň poslední vyhlášenou možností na zapití Magdy, poctivě jsme na tom pracovali. V nabídce byl španělák od Vody, francouzák od KP případně Griotka od Martina. Nakonec všechno zbylo, ale skutečně těsně Podařilo se nám, patrně následkem uvonění prohibice, přesvědčit k přípitku i tři kolemjdoucí na Smrku, jednoho pražáka a dvojici na kolech, která ještě s KP vyměnila chleba z houby…