Vždycky to bylo na něm a vždycky se potvrdilo, že to je dobře. Náš kožík prezidentník nás tentokrát vyvezl vlakem do Peček. VýlET ohlášený jako rodičovský jsme se Šnekoušem vytipovali jako první, kam se Magda podívá, hodinu a pět minut po určeném srazu na nádraží skončilo šesti týdenní období aklimatizace (i když to spíš byla aklimatizace hlavně pro nás), takže nebylo co řešit.

V týdnu před VýlETem se přeci jen vynořilo něco k řešení, totiž předpověď slibovala chladno a deštivo, od středních poloh sněživo. Operativně jsem tedy couvli z plánu vzít Chariota a raději jsme sáhli klaiska kočárku, který přeci jen poskytuje lepší útočiště.

Na startu se nás sešla, řekl bych, slušná účast, měřeno jako stadardní VýlET, na rodičovský to naopak bylo poměrně slabé. Holt prázdniny a počasí odčerpalo řadu posil a z vozové hradby zbyl jen jeden, totiž náš, povoz. Prahu jsme opouštěli za deště a mířili do zmíněných středních poloh.

Pečky nás uvítaly skutečně nevlídným počasím a vcelku vlídnými Dufkovic, také s povozem. Po krátkém zahájení jsme vyrazili směrem k domluvené exkurzi do jediného kubisticky vystavěného i vybaheného kostela široko daleko (tip KP zaslal Z.L.), prý v celé Evropě. Ta se ukázala velmi zajímavá, i když náš team ji záhy opustil ve prospěch kavárny, kde jsme v mezičase natankovali pohonné hmoty na další cca 3 hodiny. Společně s ostatními jsme pak vyrazili směr Pičhora, Dobřichov a Radim. Cestou se počasí změnilo v regulérní vánici. Před ní jsme v Radimi zalezli do dalšího podniku, tentokrát spíše kavárničky, přímo v areálu zámku. Mimochodem, je to skvělé, že jsou podniky, které mají otevřeno i o víkendu a to mimo sezónu

Odtud se po krátkém odpočinku a opětovném natankování našeho robota vyrazilo na okruh Radim, zámek - Chroustov - Radim, hospoda. Tou dobou už byla krajina ekvivalentní zvyklostem vánočního VýlETu. Moc jsme se proto nezdržovali a vytrvalým pochodem splnili vytyčný cíl a dorazili do hospody. Odtamtud už nám kožík prezidentík dovolil nám návrat do Phy nejbližším spojem