Sv. Václava jsme věnovali sportu a procházce. Sport měl podobu účasti na běhu pořádaném Tj. Sokol Unhošť, závod na necelých 10~km, tzv. Neumannova stezka. Procházka, která následovala, nás zavedla ze Zbečna do Zbečna…
Běh byl úžasný, vyloženě lidové startovné, pohodová atmosféra, milí soupeři i(!) soupeřky a příjemná trať. Mírně zvlněný terén v půlce trošku zastoupal a po cca jednom km se opět srovnal. Ke startu jsme s Kubou, který pro mne tento běžecký závod, jako ostatně všechny letošní v této disciplíně, objevil, přistoupili s rozdílnými ambicemi. Ty moje byly veskrze v duchu hlavně pro radost, po měsíci vysedávání mezi klávesnicí a monitorem jsem skutečně váhal, zda si vůbec polepovat tričko startovním číslem. Nakonec jsem atmosféře podlehl, číslo si zapůjčil a nelitoval. S klidnou hlavou jsem nakonez předčil svá očekávání, jen je trošku s podivem, jak to, že podobné, ne-li horší časy, zvládám i během sezóny, na kterou jako trénuji… no nic, hlavně pro radost. Výsledky zde resp.:
9,6~km | celk. | kat. | čas |
Kuba | 10. | 5. | 0:37:22 |
já | 24. | 11. | 0:39:52 |
Následoval přejezd do Zbečna a procházka v mírném okruhu okolo a přes Brdatku zpět. Cestou jsme ještě v naprostém rozporu s dietetickými zásadami pro regeneraci po závodě prdli víno ze Slovinska (Chardoney barique tuším 2009). Ve Zběčně jsme vyloženě ze zoufalství experimentálně ověřili, že je tam stále hospoda na prd a rozjeli se vesele do svých domovů.