Už před vánoci jsem ohlásil záměr vydat se z~kraje roku 2008 na sněžnicích někam mimo civilizaci. Počet účastníků se ubíhajícím časem měnil, stejně tak se měnilo i~samotné složení. Někteří váhali, zda by je to bavilo, někteří podlehli chorobě a~někteří dokonce dělali, že to je mimo nich, aby na poslední chvíli vyrazili s~dotazem: „Kdy a~kde je sraz?“

Nakonec se složení ustálilo na Kačce (dále vedené též jako Šnek), Šárce, Tombárovi, Vodovi, Králíkovi a~mojí maličkosti.

Sraz jsem stanovil poměrně těsně na 16:45 na Florenc. Krátce předtím jsem, tentokrát bez větších debat s~přemoudřelým osazenstvem obchodu a~půjčovny Hanibal, vyzvedl a~s~Tombárovou pomocí donesl sněžnice¹⁾.

Na sraz jsme dorazili všichni, jen místo Králíka dorazila SMSka, že míří přímo na černý Most. Navíc se s~námi přišel poloučit Mykozs a~zapůjčil nám při té příležitosti dokonce stan, který ovšem nebyl jeho. Kromě toho také vybavil Šárku podezřele vyhlížející lékovkou, jejíž obsah jsem neomylně identifikoval jako Gin.

Nástup do autobusu proběhl poměrně hladce, jen Králík stále chyběl. Alespoň jsme měli nějaké pozdvižení a~vesele jsme vykukovali na všechny strany, odkud vyběhne. Protože si lístek kupoval sám, ani jsme si nebyli jisti, zda jede stejným busem (podklady jsem mu poslal, ale u~Králíka jeden neví, to se všeobecně ví). Přesto, že se bus pohnul směrem k~Harrachovu o~několik minutek později, Králíkovi to nestačilo a~definitivně nedorazil. Po chvíli jsem to nevydržel a~podráždil jsem ho SMSkou: Tak co?. Po chvíli dorazila odpověď: Cau, nepujcili mi sneznice (nedostatek dokladu)… Takže jsme Králíka nasměrovali na sobotní setkání (z~Harrachova po značce byla přeci jen vyšší pravděpodobnost, že se potkáme, než potmě někde v~lese, navíc žádný další použitelný bus stejně nejel).

Po cestě, kterou jsme věnovali zčásti spaní a~zčásti konzumaci obsahu lahvičky od Mykzose (Šárka ji nechtěla nosit plnou, takže se jí lahvička preventivně vylila do kapsy ještě v~busu) jsme na minutu přesně vylezli v~19:50 na zastávce Harrachov, Nový svět, Mýto. Tam jsme první půl hodinu strávili úpravou výzbroje a~výstroje, já též žhavení GPSky, protože jsem ji nechal v~zavazadlovém prostoru, kde vychladla pod svojí startovní teplotu. Kolem 20:20 jsme konečně vykročili!

Od zelené turistické značky nás dělil necelý kilometr, který jsme absolvovali ještě bez sněžnic po asfaltu E65. Podle plánu jsme zamířili po zelené na ČD zastávku Harrachov a~přes ní dále do lesa. Mezitím stihla Vodovi dvakrát spadnou sněžnice z~boty, jednou pravé, podruhé levá. Naštěstí to byly jen přechodné potíže, další dny to už zvládal bez zádrhelů.

V~zastávce ČD jsme trochu zazmatkovali, ale ochotný mašinfíra nám poradil zkratku, takže jsme mohli dále radostně směřovat k~hraničnímu přechodu. Ten jsme dosáhli po 21. hodině a~bez většího otálení jsme ho prošli do polského vnitrozemí. Na něm jsme konečně opustili ušlapaný terén a~zakrojily naše kachní plácačky do panenského sněhu na úbočí Tkacké Góry. Cesta nás dál vedla do kopce, setmělým lesem až k~vrcholu. Ten je osázen odděleným skalkami, kterými jsme s~velkým štěstím prokličkovali až na místo prvního nocování. To jsme si vybrali na malém palouku (během letních měsíců je to patrně křižovatka nebo alespoň cesta, ale pro nás na metr tlusté sněhové vrstvě to byl palouk). Po ušlapání do „roviny“ jsme se mohli pustit to stavby nemykozsova stanu. To se rychle proměnilo v~malý noční zimní teambuilding, protože jsem měli jen chabé tušení, která tyčka (ze tří ) je ta pravá a~jak to udělat, aby se vchody ložnice kryly se vchody tropika. Já jsem si v~mezičase jen ušlapal další kousek místa, na který jsem si rozhodil bivakovací pytel (mimochodem, půjčený od Jitky — díky!). Rychle jsem pak natlačili Kačku do spacák a~rychle ji následovali, někdy kolem 23. hodiny.

Ráno jsme se probrali až poměrně pozdě, tou dobou už Králík stepoval na autobusovém nádraží a~vyhlížel náhradní bus za ten, který se porouchal sotva co dojel na stanoviště. Ani přes toto hodinové zpoždění (alespoň si Králík vyzkoušel, co to znamená na něco čekat, často to bývá naopak ) V~době, kdy jsme vykročili zkušeným sněžnicovým krokem z~našeho palouku, byl už Králík téměř na místě srazu, Mrtvém vrchu, a~dožadoval se pokynů, protože se potýkal s~mladými stromky, které mu bránili v~postupu. My jsem se vydali postupně dolů, přes několik potoků, nahoru a~zase dolů až běžeckým trasám u~Harrachova. Tam jme se rozloučili s~Kačkou, která kromě zimy bojovala také s~namoženými třísly a~raději se rozhodla to dále nepokoušet. To my jsme to radostně pokoušeli dál a~dopřáli si pořádné stoupání Bílý vrch. Tím jsme se pěkně zahřáli, až tak, že jsme se spokojili s~dosažením cesty Terex. Po ní jsme pak radostně kráčeli naproti Králíkovi. S~ním jsem se potkali kolem 14. hodiny. Opět nás tedy bylo pět a~po drobném, jako oběd maskovaném, občerstvení jsem vyrazili dál. Zatímco dosud bylo počasí jakž takž, od jihu se pomalu ale jistě přisunula oblačnost, takže jsme po hřebeni přes Mumlavský vrch pochodovali ve tmě. Za vrcholem Kamienik jsem realisticky zhodnotili naše síly a~vzdali plánovaný postup na Szernicu a~raději jsem rovnou uhnuli dolů po svahu směrem k~Vosecké boudě. K~té jsme ale nedošli, místo toho jsme opět našli „palouk“ a~ušlapali si místo k~přežití noci. To bylo kolem půl páté, takže jsme měli spoustu času na vaření, stavění (od minulého dne se toho moc nezměnilo, opět to byl teambuilding) a~podobně. Posléze k~nám klesla oblačnost, takže po ukázce Králíkova skvělého vařiče (tou dobou jedoucího na japonský benzín) si většina zalezla do stanu, jen Voda se mnou ještě dobrou hoďku zůstal dupat kolem stanu a~kecat. Nakonec to i~nás přestalo bavit, Voda se zatlačil do svého spacáku, který během působení ostatních obyvatel stanu vyhřeznul ven, a~já radostně hupnul do pytle v~pytli.

Ráno bylo patrně chladnější, než to předešlé, protože nám všem pěkně zmrzly boty, které byly den předtím docela durch. Nejvtipněji, jako už tradičně dopadl Voda. Neměl sice kanady, ale stejně mu pohory ztvrdly na kámen. Krom toho, jen co vylezl ze stanu, dostal křeč, která ho hodila zpět na stan. Navíc bylo ráno ještě pozdvižení s~Králíkem, kterému nejdřív skomřel vařič, takže si půjčil Vodův plynový, jenže ho dal „na plnej knedlík“, čímž ho tak překvapil, že i~tento vařič zdechnul. Na dovaření čaje zbyl tedy ten můj, který jsem pro jistotu reguloval sám.

Šárka trochu tlačila na odchod, vlastně trochu dost, takže jsme se vykopali z~místa už před 11. Dlouho nebylo jasné, kdo a~jak bude pokračovat, Šárka měla chuť zatočit z~Krakonošovy snídaně rovnou do Harrachova, přeci jen Praha pro ni byla plná lákadel, jako je třeba praní prádla do práce Vodu zase trápilo zdraví, takže také dost váhal, ale nakonec všechny přemohlo počasí (nebo nevím co) a~zůstali s~námi i~když jsem začali stoupat za Krakonošovou snídaní do svahu, přímo na vrchol Lysé hory. Myslím a~doufám, že nikdo nelitoval. Cestou nahoru jsme ještě křižovali dvě únikové cesty, ale už nepadlo ani slovo o~úniku. S~jednou, dvěma přestávkami jsme zarytě dupali, na střídačku s~Králíkem jsem funěl na čele, až jsme konečně dorazili na vrchol. Tam se při pokusu o~skupinové foto Králík opět předvedl (raději jsem zamlčel, že Králík kromě vařiče měl místo ešusu regulérní kastról), když se vytasil se stativem. Uff, na to si člověk asi nikdy nezvyknu… Kromě toho jsme si se Šárkou dopřáli na vršku L.h., kde to díky inverzi vypadalo jak na střeše když né světa, tak alespoň Čech, trochu gymnastiky, pár stojek a~hvězd. Ufoukaný křupavý sníh k~tomu jen sváděl.

Po 13. hodině jsem se odpoutali od idylky na vrcholu a~posunuli se dál po hřebeni na Plešivec dále z~něj směrem k~Harrachovu. Aniž jsme to tušili, musela nám to prozradit Šárka, až tam, na západním úpatí Plešivce, na nás čekal cíl výletu: miniaturní terénní vlna zavátá sněhem nás (přesněji mne a~Šárku — asi jsme nadmíru hravější, než ostatní) zlákala k~parádnímu skotačení. Dokonce jsem se po dlouhém sebepřemlouvání odhodlal k~pokusu o~salto… prostě paráda. Celé se to spontánně zakončilo obouváním Šárky zpět to tlapek, pro což vznikl improvizovaný servisní team. Po určitém úsilí se to podařilo a~my jsme mohli pokračovat dál, směrem na Harrachov. Od něj nás dělil už jen Ptačinec, 950 m.n.m vysoký ostroh, který jsem docela rádi opustili, protože byl pokrytý jen malou vrstvou zledovatělého sněhu.

Vše jsme zakončili úplně ideálním timingem, jen co jsme se dokouleli na busové nádraží, byl tam akorát přistavený spoj přímo na ČM! Paráda, takže jsme po 30 kilometrech a~1250 nastoupaných metrech opět seděli v~busu, jen jsme místo obsahu lahvičky tláskali Králíkovy zbytky: ementál, který nepadl do špaget, housky, jakousi odrůdu Brie … prostě Králík.

Z~našeho dvoudenního putování vznikl v~našich navigačních aparátech záznam, který ve spojení s~fotkami dává následující schéma. Fotky v~mapě se zobrazí najetím příp. kliknutím na ikonku fotoaparátu, snímky jsou jen náhodně vybrané ze všech, které jsou dále. Mapku je možno též posouvat (myší) a~zvětšovat (i~kolečkem), nebo otevřít v~celé stránce.

Fotky jsou, jak už se stalo za posledních několik měsíců zvykem, ve flashi. Mezi snímky se dá přeskakovat kolečkem myši, šipkami atp. Pro nouzové prohlížení je ale také připraven stránka se standardní HTML galerií.