Na prodloužený víkend jsme se po dlouhém rozhodování rozhodli pro vícedenní čundrvýlet (termín kolidoval s oblíbeným bike maratonem WinterTransBrdy). Volba lokality padla na sever, konkterétně liberecko. Jako inspirace mi tentokrát posloužila TomBárova mapa Hrádecko a chrástecko, měř. 1:25~000, která zobrazila Kryštofovo údolí natolik zajímavě, že nebylo dále moc co řešit.

Start jsme realizovali ráno v sedm na Hl. n., kromě účastnících se Šárky, Kačky, Jitky, mne a Králíka (stihnul odjezd jen díky zpoždění) se k nám přidal ještě Karel se svým Assámským přítelem Madhudhou [madhužou]. Karlova aktuánlí polovička, Lenka, si přispala a přisedla si do našeho kupé až v M.B.

Z vlaku (nezpožděného!) jsme vyskočili v Pilínkově a vykročili směr Pláně pod Ještědem. Počasí nás docela šetřilo, kromě silné inverze se nijak destruktivně neprojevovalo a umožnilo nám dokonce posedět chvilku na terase na Pláních. Z ní jsme pak nastoupili na pochod mlhou na svazích Ještědu. Těsně před památníkem letců jsme se neplánovaně rozhodli zdolat vrchol Ještědu, což nás sice mírně zdrželo, navíc Karel s Madhudhou se rozhodl ještě prokzoumat skalku na dohled od rozcestí, takže jsme na ně ještě chvilku čekali.

Na Ještědu jsme se poloučili a expediční část vyrazila dále v plánovaném azimutu na Výpřež, zde jsme opět potkali Jitčiny známé, a dále po hřebeni přes Černou horu, Kaliště až na Rozsochu. Za ní, na výběžku směrem na spálený vrch bylo plánováno první nocležiště. Mezití padla tma a silná mlha, doprovázená silným jižním větrem. Před ním jsme se schovali za hřeben a tmu jsme rozehnali ohýnkem. Vodu jsme, vylože ně komfortně, našli dokonce ještě blíž, než hlásala mapa. Jedinou drobnou šmouhou bylo zjištění, že jsem navzal adaptér, takže jsem sice měl akulátor, ale k ničemu — krabičku nabít nešlo.

Večerní posezení odhalilo, jak nás TomBár u Šárky pomluvil, když ji poradil nebrat s sebou alkohol — Králík se naprosto spontánně vybavil lahvinkou červeného a to byl věru dobrý příspěvek k večerní pohodě!

Další den, v sobotu, jsme pokročili dál, opět plně v souladu s plánem, dolů do Kryštofova údolí. Před sestupem na úplné dno na nás číhal neočesaný švestkový strom! Takovou věc není možné jen tak přejít, takže jsme zapojili veškerý um, který v nás dřímá a sklidili jsme si celý kotlík! Králík si ho bez mrknutí oka strčil do báglu a hurá dál. (Králíkův příons byl ve skutečnosti ještě větší, protože se velmi obětavě celý, včetně báglu, opatlal přezrálými švestkami, čímž nás až do konce pobytu bavil.) Moc daleko jsme nedošli, protože nás vcucla hospůdka Miloš a Maruška. Kromě posilnění zde Jitka potkala pro změnu spolužačku z gymplu, občerstvovnu lze jen doporučit!

Značka nás ze stánku zavedla přes Kostelní vrch, kolem kaple sv. Kryštofa, na Malý Vápenný, Zdislavký špičák a přes Velk Vápenný (ten si Jitka s Kačkou odpustily) do cíle — na zříceninu hradu Roimund. Na V. V. jsme si užili protržení inverze a krásný západ slunce. Z toho je jasné, že jsme k nocležišti dospěli jen tak tak. Naštěstí jsme nemuseli nic moc budovat, ohniště byli na výber dokonce dvě, částečné závětří poskytovala poslední stojící hradní zeď. Na večer se k nám připojil Sysel a spol., kteří s námi povečeřeli a pozdě v noci se vydali spát do seníku. Ještě předtím jsme ji zahráli divadlo se stavením přístřešků ze tří celt pro jednoho, pro tři, z jedné celty pro tři apod. nakonec jich ani nebylo třeba.

Závěr výletu se ukázal asi nejméně naplánovaný, protože to na vlak nebylo 3 km, jak jsem vytrvale avizoval, ale nejméně