Kačka: kacka@drb.cz
Tom: tom@drb.cz
oba:
]]
Ve vymrzlé papundeklové chatce nás do sychravého rána probudil nejdřív Bob a~bobek z~mobilu a~za chvíli též pořadatel zkoušející tlampač. Postupně jsme se vykopali, nažhavili více či méně odpružené oře, ...
Předposlední závod Galaxy série byl pro letošek umístěn do Náměšti nad Oslavou. Docela pěkný kout Vysočiny, mírně z~ruky, ale nic, co bychom nezvládli.
Jelikož byla nabídka tratí 30 nebo 60~km, rozhoupali se naši seriáloví soupeři Milan a~Jirka k účasti na dlouhé trati. To nás hodně nabudilo, i~když nám zase o~tolik nešlo, v~průběžném hodnocení pro nás ve skutečnosti mělo větší význam, že ostatní nepřijeli.
Už na startu jsme se natlačili přiměřeně dopředu, před nás se ještě vmáčklo pár „eliťáků“, kteří byli trochu překvapení z~toho, že je organizátor posílal dozadu do fronty, neměli chudáci ani vyhrazený pás před startovním polem.
Po startovním teď se jen objelo náměstí a~hurá do provozu, ten představovala zoufalá Škoda 120 zaseklá na kruhovém objezdu, přes který se jelo. Naštěstí jsme ji objeli, a~jen tak tak včas najeli do terénu, který začínal úzkým kamenitým výjezdem. Zde se automaticky určitě udělal špunt, ale naštěstí tentokrát až někde za námi, takže jsme ho měli šanci vyjet, což se nám poměrně hladce podařilo. Pak už byla trať pohodová a hodně rychlá, to je ostatně vidět i~z~průměru, nikde jsme nestavěli a~pražili (díky počasí doslova), co to šlo. Na 7. km nás předjeli kluci na druhém tandemu, holt chlapi, ale do kopců jsme je trochu stahovali, bohužel pomaleji, než oni stahovali z~kopce nás. Co se dá dělat, necelých sedm minutek v cíli snad není úplně špatný výsledek. Hodně za to mohla i~trať, bez složitých technických pasáží, s~jedním mini technickým sjezdíkem, a~pak kopci, naprosto na suchu, po loukách a polích.
Celkově byl závod poměrně pěkně připravený, dokonce nás i~vyhlásili a~sehnali nám i~pohár, i~když taštička pro naši kategorii už nezbyla. To je ale moucha, hlavně, že jsme nebloudili, měli dost času se osprchnout a~vůbec jsme si to pěkně užili (takovou kudlu jsme skutečně dlouho nejeli a~asi letos už ani nepojedem). V~průběžném pořadí jsme se posunuli na druhé místěčko a~už nemůžeme dopadnout hůře než~3 
Trať: 63 km, čas 6:16:11, průměr 21,0 km/h, 2. TAN na dlouhé trati
Každý závod je do značné míry loterie. Soustu věcí člověk ovlivnit nedokáže a~v~mnohém jsou závodníci vydáni napospas osudu a~okolí. Proto asi nikoho nepřekvapí, že každý závod něčím překvapí, někdy méně, někdy více. Tentokrát více, až nám lezly oči z~důlků. Takovýhle závod jsme nejspíš ještě nezažili.
Začalo to docela v~pohodě, prezence proběhla hladce, za jedno startovné jsme nafasovali dvojitou dávku tašek, číslo a~čip, vše v~pohodě. Ostatní tandemy se patrně z~úcty ke 102km dlouhé trasy přihlásili raději na krátkou. Dopřáli jsme si i~dobrý timing, na startu jsme byli docela v~předstihu, takže jsem vyráželi krásně zepředu, hladce jsme vyjeli bez žádné kolize, projeli jsme ves a~hurá do terénu. Hurá skončilo na 2.~km, kde jsme, pro tuto sezónu už skoro typicky, trhli řetěz. Za mohutného klení a~projížděni celého startovního pole jsme provedli opravu, mezitím nás dojel sběrný kolista, který s~námi radostně pokecal a~mohlo se jet dál. Nějaké stíhání nepadalo moc v~úvahu, snažili jsme se sice jet svižně, ale když člověk jede sám, bez aktuálních soupeřů, není to ono. Zakrátko jsme dojeli zoufalce bez pumpičky, tož se nám ho zželelo, zapůjčili jsme a~frčeli dál. O~kus dál byl ještě třeba imbus pro na pohled dobře se umísťujícího cyklistu, a~pak zase pár slov se sběračem, který nás mezitím dojel a~tradá po trati dál. Měli jsme tou dobou před sebou ještě bloudění, protože nějak zmizela 1) odbočka z~cesty dolů do srázu, spíše než kilometry navíc nás to stálo další mírné zdržení.
Dál už vlastně nic extra významného nebylo, snad jen, že jsme trať měli skutečně jen pro sebe, potkávali jsme více houbařů a~turistů, než účastníků závodu. Výjimkou byli jen ti z~krátké trati, kteří nás dojeli v~půlce druhého okruhu (dlouhá trasa vedla 2x dokola po trase krátké varianty a~pak ještě něco navrch). Přehnali se ale rychle, a~pak byl zase klid. Do cíle jsme se dovalili akorát na vyhlášení dlouhé trati, při kterém se na nás tentokrát nezapomnělo, což bylo moc milé. Stejně tak my nezapomeneme, že se nám trať i~závod líbili a~že na Písecku stojí zato sednout na kolo a~šlápnout do pedálů.
Trať: 102 km, čas 6:16:11, 1. TAN na dlouhé trati, 180. celkově
Dlouhou dobu, už od podzimu, se paralelně s~tandemovým závoděním připravuji na NKT, plavu, běhám, šlapu na kole a~teď je to za mnou! Ovšem kromě kola jsem na závodě nepotkal disciplíny, které jsem pečlivě procvičoval… Ale od začátku...
Po více než roce jsem se nechali nalákat na závod z~Galaxy série, premiérově na Trek bikemaraton Přes tři vrchy vysočiny. Závod zařazený do Velo série, který sliboval zvládnutelnou trať a~rozumné zázemí.
Celá série má stanovený start na 10:30, takže jsme se v~klidu vyspali doma a~dorazili až v~den startu, notně předvaření, protože právě v~sobotu začala v~Čechách vlna veder. Slunce ale nestihlo vysušit četné lesní úseky, takže jsme si užili závod na napůl mokré trati v~super slunečném počasí.
Náš plán byl po trápení na Drásalovi jednoznačný, jet naplno, od startu kam až to půjde. Start byl trochu náročnější, protože hned za bránou se trať zužovala a~nenabízela prostor pro takový počet startujících. Podařilo se nám to ale zvládnout jen s~jedním armádním slovem a~po asfaltovém úseku se i~poměrně pohodově usadit mezi výkonnostně odpovídajícími bajkery. Na trati na nás číhaly kromě pěkných lesních cest i~nepěkné lesní cesty „dlážděné“ kameny a~nekonečné kořenové pasáže, místy nejetelné, schované v lese, a~tudíž vlhké. Zvlášť hodně jsme se vyžili ve výjezdech na zmíněné tři vrchy, zvláště Křemešník se nám líbil, trať vedla rovnou nahoru po sjezdovce! Sice s~dvěma pauzami, ale dali jsme ji — tak to máme rádi :)
Výraznou slabinou byly občerstvovačky, jedna uvedená v~plánku na webu (později jsem dopátral, že na mapce u prezence už to bylo opravené, toho jsme si ale nevšimli) na trati vůbec nebyla, takže jsme na 30. museli sahnout do vlastních zásob a~doufat, že ty další budou tam, kde mají být. Byly! Ale pouze s~pitím a~banánem, třeba Katčiny hrozinky vyžrali hladovci z~krátké trati.
Do cíle už byla trať jen mírně zvlněná, což bylo velmi příjemné, po Javořici, kde jsme zařízli pár mrtvol, jsme tak mohli ještě přidat nějaké ty zářezy do pažby, ehm, rámu. Ještě na poslední chvíli před finišem se vynořil pokus o brod, velká louže obklopená lidmi, kteří radili »jet středem«, což jsem naivně provedl, a~ejhle, kolo zmizelo víc jak po náby pod vodou … no, bylo z toho další armádní slovo, nemám to rád, když lidi jako radí a~pak je to podraz. Ubohý. Pak už jen silniční pasáž a~v~plné rychlosti projet cílem. Ten byl sice zamaskován za pořádnou šikanou, ale to nás už nemohlo zaskočit.
Pak už byl obvyklý scénář, dlouhá fronta na jídlo, zpožděné a~zmatené vyhlašování, ve kterém na nás nakonec zapomněli, Kačka musela hlavním pořadatelem zalomcovat, aby se probral (sice jsme byli přihlášeni několik týdnů dopředu, ale ani to nepomohlo), nakonec jsme dostali kromě bodů (ty zatím [19.7.] na webu nejsou) zbylé ceny z~krátké trati, což byla určitá záplata, ale mírné trapno na patře zůstává …
Trať 85 km, čas 5:25:41.04, 1. TAN na dlouhé, 192.
Uf uf, jěště se nezhojily drobné oděrky a~už je tu zpráva z~našeho působení na Drásalovi. O~téhle kultovce (letos již 14. ročník) jsem věděl už dříve, ale vždy nám do toho něco vlezlo, takže až letos jsem se postavili na start, společně s~dalšími 7 tandemy (+1 na krátké trati) a~stovkami singlů jednoho z~nejtěžších závodů.
Už to postavení na start bylo trochu zmatené, zhýčkáni dlouhým pobytem v~místě, spali jsem pod stanem v~zámeckém parku už od pátku, jsme se ráno loudali a~překvapeně jsem 15 minut před startem zjistili, že už je téměř plné náměstí. Ještě před výstřelem jsme pozdravili Bohouše Káru ze Sparty, kterému během předstartovního doskočení na WC někdo ukradl kolo, a~také B. Mrázka, stavitele těch úžasných prohnutých jedno- i~dvojkol. Přesněji, on pozdravil nás, když jsem se potáceli na chvostu startovního davu.
Hlavní náročnost trati Drásala nespočívá, na rozdíl od takových Sudet nebo ŠELY, ve vyloženě technických pasážích, i~když i~ty jsou zde nepřehlédnutelně zastoupeny, ale spíše v~celkové délce a~převýšení. Letos to bylo zvlášť vidět, počasí přálo téměř neuvěřitelně, takže byla trať suchá, ale nikoli přeschlá. Místy byly stopy po předchozích deštivých dnech, naštěstí ale naprosto minimální. Ostatně, do jedné z nich jsme se málem převrátili 
Naše účinkování nebylo tentokrát nikterak oslnivé, chvílemi jsme jeli poměrně dobře, ale chvílemi jsme se ploužili, až jsme se nakonec doploužili do cíle. Celkově se nám trať líbila, na jetí byla poměrně příjemná, tlačivých úseků bylo jen minimálně a~závěr v podobě sjezdu do Holešova sice trochu prověřil ruce (tou dobou už jsem je stejně necítil, a~to doslova), ale zbytku těla přišel skutečně vhod.
Trať: 120~km/3200~m, čas: 9:50:20.4, pořadí: 7. v TAN, 531. celkově z 576 dorazivších do cíle dlouhé trati
Zapsané zážitky ze čtyřiadvacetihodinovky jsou natolik rozsáhlé, že mají, minimálně do doby, než se zdejší redakční systém vzpamatuje, svou vlastní stránku.
Není cyklistika jako cyklistika. Silniční závody jsou až překvapivě odlišné od MTB, nebo chcete-li bajkových, závodů, kterým dáváme většinou přednost. Ale právě odlišnost je to, co se nám na těchto závodech líbí. Cesta při nich pěkně ubíhá, málokdy se člověk dostane do kritické situace nebo dokonce do fyzického kontaktu s~ostatními. Pomineme-li start, který je hektický asi vždy a~všude, je na silnici větší pohoda, dokonce se najde i~čas na nějaké to slovo se souputníky.
Přesně takové to také bylo na Specialized Sudety Tour 2007. Po společném startu obou tratí, 90 a 170~km (nominálně trochu méně), se peloton trochu vlnil, jako když leze housenka, dopředu dozadu dopředu, pro experty by to šlo popsat jako podélné vlnění. Docela rychle to ale přešlo a~mohlo se jet. Poměrně rychle jsme se propadli do zadních partií startovního pole, usadili jsme se poblíž skupinky dvou holek a~dvou kluků a~užívali si idylky (dá-li se tep kolem 170 jako idyla označit). Po nějaké době nás ale dojel smíšený tandem a~bylo třeba zabrat, což jsme učinili bez prodlení, protože později už by to nemuselo jít 
Podařilo se, utrhli jsme se v~dalším stoupání a~neviděli je až do cíle. První tandem byl první vlastně úplně od startu, ujeli hlavnímu poli o~více než minutu, sežrali první a~málem i~druhou prémii, prostě Míra s~Jirkou jsou jiná třída. My jsme zajeli myslím pěkně, i~přes kopce s~docela lichotivý průměrem 24,5~km/h. Už se těšíme zase do terénu, který si užijeme dosyta na etapovém MTB Beskidy Trophy už příští víkend.
Jeden pár, který s~námi sdílel prvních pár desítek kilometrů, bohužel lehnul, ale zase ne tak vážně, aby o~tom nemohla Andy napsat.
Trať: 163~km, čas: 6:53, pořadí: 2. v TAN
Nedá se asi úplně říci, že nás tento závod udělal, ale nezpochybnitelným faktem je, že byl první, kam jsem se vydali na tandemu soupeřit s~ostatními (zdejší záznamy o~tom mlčí, ale třeba se časem objeví, že jsme tehdy v~roce 2005 vyhráli). Když se k~této nostalgii přidá snadná dostupnost z~Prahy a~relativně sjízdný terén, je více než jasné, že se této nabídce nedalo říci možná, natož pak ne. Letos, patrně díky zařazení do série Poštovní spořitelny, nemohl Michal D. (hlavní pořadatel) vypsat kategorii TAN, ale i~tak nás nechal jet a~opět předvedl svou velkorysost stran výše startovného a~dodaných suvenýrů i~služeb. Nejde o~nic závratného, ale i~z~tohoto je vidět, že jsou pořadatelé, a~Michal mezi ně patří, kteří v~každé maličkosti dávají najevo opravdový zájem o~závodníky a~o~co nejlepší podmínky pro ně.
Na start jsme se postavili se spoustou bike-známých, z~Bikefora i~odjinud, ostatně s~velkou částí z~nich jsme přijeli z~Prahy po vlastní ose. Trať se mezi jednotlivými lety mění jen kosmeticky, takže i~letos bylo třeba po startu nejprve vystoupat na hřeben. Toto stoupání je skutečným prubířským kamenem, málokdo zvládne se během výjezdu totálně nezakyselit a~nevyplivnout plíce. Nám se tentokrát podařilo udržet tempo dostatečně dlouho na to, abychom v~kopci mohli jet podle sebe a~nemuseli se prodírat davem slimejšů. Po vyjetí na hřeben se závod hodně promění, rychlost pelotonu viditelně vzroste a~vše je hned radostnější, až na úseky pokryté nekonečným řetězcem kořenů střídaných kameny — hlavní to dominanty Transbrd.
Do cíle je z~hřebenové cesty ještě několik přijatelných sjezdů, několik nepřehlédnutelných výjezdů a~brodík. Výjezdy, musíme se pochválit, jsme dali téměř bez výjimky. V~tom je síla tandemu, je-li dobrá trakce zadního kola, dá se vyjet téměř vše, přední kolo se nezvedá a~stačí tedy zabrat, co to dá. Závěrečný finish, kdy se za námi na pěšince udělala skupinka jevící známky chuti nás udělat, jsme to vzali tak ostře, jak jen to šlo, a to i~přes varování pána, který na nás, na kaši jedoucí bikery volal, ať jedeme opatrně, že se práší . No, skupinka odolala, nakonec jsme na pásce spurtovali už jen s~jediným soupeřem, který kolem nás proklouzl v~zatáčce před cílem.
Celý cyklisticky laděný den jsme zakončili návratem domů po vlastní ose, takže se nakonec palubní odometr zastavil na skvělých 130~km.
Trať: 62~km, čas: 3:31:38.2, pořadí: 1. v (nevypsané) TAN, 236. absolutně z~512 dojetých
Rovnou hlásím, že je řeč o~Mezinárodním MTB maratonu Malevil CUP 2007. To aby bylo jasno. Tenhle závod jsem nikdy nejel, ale vždy jsem po něm po očku koukal, navíc v~krajině na západ od Liberce jsme se už dvakrát vyskytli, takže nebyl velký problém přesvědčit Šneka, aby do toho šlápnul se mnou. A nebylo to šlápnutí ledajaké, v~podstatě lze říct, že to byl v~mnohém směru očistec. Nemaje zkušenosti, sondovali jsme u~okolí, jak je to s tratí: To je v~pohodě, rychlá jezdivá trať… Ani by nebyla třeba odpružená vidle … Klidně by se to dalo jet na treku … I~v~propozicích je vcelku stručné: závod vede z~80~% po lesních a~polních cestách Lužických a~Žitavských hor, zbytek asfalt…
Vzhledem k~brzkému startu jsme se vydali do Jabloného v~Podještědí už v~pátek, ubytování jsme na poslední chvíli zařídili přifařením se k~lidičkám z~Bikefora. Ráno jsme vstali do slunečného dne, nasadili tmavé brýle a~hurá na start. Ještě v~10:01 bylo pěkně, ale po pár dalších minutách se zatáhlo a začalo hustě pršet. Déšť samotný nevadí, ale potíž je s~tratí, ta se rázem změnila na slizkou bahnitou věc, po které si naše dvojkolečko jen stěží nacházelo cestu. Rázem se závodění změnilo v~boj o přežití. Vzadu je zima, vpředu to klouže. A~do toho ještě kořenové stezky, rozbahněné louky, kamenité sjezdy, rychle se propadáme mezi poslední stovku polomrtvol, které vždycky do kopce utrhneme, a~jen co se terén sklopí dolů ze svahu, už jsou tu zase. My vedeme či smýkáme po spádnici, mrtvoly kolem nás sviští odvážně vstříc dalšímu stoupání, abychom je tam mohli se supěním zase předjet. A~tak pořád dokola. Málokdy jsme někoho tolikrát předjeli, jako na Malevilu. Skutečný duševní i~fyzický očistec. Ale ono je ježdění také o~pokoře, je třeba se kousnout a~vytrvale se drápat dál…
Celé to skončilo po necelých 8 hodinách v~cíli, kam jsme se dostali se smíšenými dojmy. Z~výjezdů jsem měli vcelku radost, ale nemožnost navázat efektivním sjezdem nás poměrně mrzela. Těžko hádat, zda se příště na Malevil vydáme, ale nebýt deště, byla by to skutečně rychlá jezdivá trať…
Trať: 102~km, převýšení: 2690~m, čas: 7:40:35.7, pořadí: 2. v TAN na dlouhé trati, 450. absolutně
Ojojoj! Už se to blíží, ještě jednou pečlivě pročíst základní informační zdroj o~zítřejší akci, Fičák a Jelito LOST in PRAGUE, projít propozice, zkontrolovat startovku, je to všechno v cajku. Ionťáky v~pozoru na lince, ponožky v~pozoru u~treter, může se jít do pelechu.
To je kravál, co se děje … průtrž. Tak to nevim nevim, jestli mě někdo vykope, jsou 4 hodiny ráno, leje jako z~konve… radši znovu usnout, to bude dilema, jestli radši střihnout ostudu a~nepřijet na start, nebo zmoknout jako slepice… brrr.
A je to tady, budík hlásí poslední šanci, jak se dá start stihnout. Dilema se nekoná, neleje, dokonce se zdá, že silnice osychají. Juch! Ještě se nabalit, nacpat vločkama, nalejt vodu do lahví, hop skok do bot a~do výtahu. 9. patro, 8., 7., 6. … máme všechno? NE!!!!! Helma, zapomněl jsem helmu! Červené tlačítko, a zpátky 6., 7., … Šnek to zvládá raz dva, za chvíli jsme dole a~valíme na start. Tam už se tísní spousta lidí, pár známých, pár budoucích známých, paráda. Honem zaplatit, nalepit samolepku, pozdravit všechny okolo a~už se startuje. Jedeme na pohodu, ale snadné to nebude, to je jasné, i~ostřílení borci se potýkají s~potížemi, například si těsně před startem trénují výměnu píchlého kola, to je panečku škola! A hned další poučení: elitní dvojice zabloudil & nedones vyráží úplně na druhou stranu, aby se za chvíli vraceli hezky rozehřátí a~rozjetí. Pozorujeme nadšence s~mapníky na řidítkách. To se nás netýká, jedeme pohodu, takový malý výlet mezi Šelou a~Malevilem, pche, mapa v~kapse všechno jistí. Ještě na chvíli půjčujeme Ječňákovi s Jitulí tandem, že prý nám nějak podkluzuje zadní guma — no aby ne, když jedeme na pohodu a~nechceme, aby nám to kladlo odpor, že jo!
Start! Pohodový výlet začíná. Strkáme mapu do obalu a~kapsy a~ploužíme se do Čimičáku. Kde může bejt ta cedule s~rukou, trochu doprava, pak doleva, ááááá tady! Paráda, to šlo hladce, začíná se mi to líbit, hurá na Pazderky na naučnou stezku. Tu máme hned, ale mokřad kde nic tu nic. Jedeme dolu, jedeme nahoru, samý stromy, vřesoviště, ale mokřad nikde. Už jsme dole v~Troji. A~je nám zima, co naplat, pohoda je pohoda, musíme domů pro mikinu. Kolem profrčela skupinka chrtů, nic pro nás, nám je hej, máme mikinu a~konečně hledáme ceduli s~mokřadem tam, kde doopravdy je, uff, to byla lopota. No tak zase hore, Čimice jsou za rohem. Peťa a~zbytek Yntymtýmu obrací dolů.
Rybníček máme, po vzoru Jelita zkoušíme zapřést hovor, smažka to sice není, ale chytrá jako rádio ano: ,,Čimický údolí? Tady ne, tady je Draháň … jo a~tamhle na ceduli máme žábu, tam se určitě podívejte.`` Tak jo, kontrolujeme žábu, je tam, ale kýžená odpověď nikoli. Razíme po modré, super cestička, sem si zajedeme, náš tréninkový okroužek přes Babu se nám už zajídá. Tradá! Další bodík. Zpátky k~rybníčku a~šupky hupky do Draháně. Míjíme strom na ceduli, prima, jde to krásně, je nám docela teplo, Šnek si na rozdíl ode mne dokáže pamatovat, kam jedem a~proč tam jedem, to se hodí. Plazíme se potokem v~Draháni a~já pořád medituju, že čtvercovou díru v~plynovodu hledat nechci, určitě totiž bude na nahoře na kopci. Není! No to je odvaz! Jde to jako po másle. Soutok je hračka, fičíme na přívoz, cestou má být nějaký kanálový údolí, ale mapa mlčí, dokonce i~naše super podrobná 1:50 se vzpírá… Přívoz do Sedlce je zrovna na druhé straně, nevadí, vezmem další v~Babě, třeba cestou najdem kanál s~nápisem. Poté, co mi došlo, že u~čísel jsou drobné značky s~přesným umístěním dohledávky, zkoumám vstup do nějaké šachty. To nebude ono… A~ejhle, tamhle nějací dva na kolech lezou z~roští, které vede do Bohnic, to sice asi nebude kanálové údolí, mm, ale zkusme napsat nápis odsud, třeba to vyjde, a~už honem na přívoz.
Převozník je na první pohled nechtěným účastníkem LiP, jazyk na vestě, prej si neoddechne, ale náš dvojoř je pro něj zdá se zpestření. Na druhé straně odjíždíme od převozu poslední, ale na Babě jsme prga. Super, aspoň si dám záchůdek v~roštíčku. To je veget, není hic, ale zatím moc neleje. Jeskyně v~Šárce je v~pohodě, valíme dál ke štrůdlu, společne se posouváme s~pár spolusoutěžícími, moc do řeči jim není, nevadí, vystačím si sám 
Nasazujeme tempo, to nás baví, u~štrůdlu ani nestavíme a~bereme hrubý směr Hvězda. Trochu zbytečně to krosíme terénem, abychom se za chvíli dostali zase zpátky na asfaltku, kde opět potkáváme osiřelého účastníka od jeskyně. Společně funíme dál ven směrem k~hlavní, ještě jedno zaváhání u~Džbánu a~jsme venku. Kluci, co s~námi jeli na přívozu zjišťují, že štrůdl už byl, ooops. Po chvíli se oddělujeme od osiřelce a~ejhle, schody do Hvězdy, to je ale klika. Za nimi potkáváme dvojici nad mapou, nadšením se neovládám a~hulákám něco o~Býčí skále. Udiveně zírají, což nepřekvapí, protože to má být Býčí hora, notabene jen směr, náš cíl je úplně jiný. Ještě že toho Šneka mám, bez něj bych nejspíš zapomněl i~na ten hermelín u~Pigiho, na který se těším v cíli. Šnekovi je pro změnu vedro, nemá to dneska jednoduchý. Z~dálky vidíme shluk kolistů, máme tu jízdu zručnosti. Bohužel nic pro nás, kolo projde jen tak tak, ale s~posádkou to nehrozí, plním tedy úkol (podjetí stromu) za 2 body na zapůjčené zmenšenině horského kola, ještě graffiti a~opouštíme Hvězdu. Tady to ještě trochu známe, přes Řepy svištíme po Plzeňské dolů. Pamětliv studijních materiálů opět oslovuji civilistu, je zkušený, ví, kam chceme, ovšem má o~našich silových předpokladech jinou představu, nejradši by nás poslal někam do kopce. Ani nápad, svištíme dál z~kopce, jen tak ,,nablind`` zahýbáme, mm, zákaz vjezdu, Český svaz cyklistiky a~vrata, to nebude ono, a~co tady, aha, a~támhle někdo stojí, no né, jsme tady, tak to byla skutečná klika. Vlastně visací zámek, který jsme měli identifikovat Nadšení dostupuje vrcholu. Moc neotálíme, řežeme zatáčku kolem rotvajlera a~posilněni müsli tyčkou oslovujeme pána s~dědkem. Pán je zdejší, železnici už viděl, prostě náš člověk. V~roští za bukem míjíme policejní autohlídku, radši nechci vědět, co tu takhle zašití dělají, to nemůže být nic hezkého (patrně střeží maminku s~kočárkem, zda nepřekračuje povolenou rychlost). Kolem cedule projíždíme, míjíme dokonce několik soutěžních teamů, jak meditují nad mapou. Nad tím zase medituji já, připadá mi to jasné – ouha, sice jsme se super projeli Radlickou z~kopce dolů, ale při hledání lampy tápeme, navíc zjišťuju, že jsme vyloženě hloupě minuli 1~bod u~nějaké kapličky. Jsem trubka, ale jedem na pohodu, takže žádné chmury, zapsat data ze Šnekovy paměti (já už nic takového dlouho nemám) a~frčíme dál. Jůůů, v~Areálu zdraví běhají samá zdravá zviřátka, to máme rádi, já na pekáči, Šnek v ohrádce. Posouváme se za vidinou dvou bodů k posedu. Počasí se nijak neliší od toho, co známe z~Isladnu, vichr z~boku a~hustý déšť. Mlčíme, posed mi utkvěl v~paměti, takže se na něj už neptám, Šnek asi lituje odložené mikiny. Déšť ustává, asi jsme ho přestali bavit.
Ve Slivenci slintám blahem, takové schody jsem si vždycky přál, juhůůů. Posed máme, teď Slavičí ulice. Zkoušíme ignorovat cedulku s~nápisem Zamořená zóna, chyba, fakt je to tam zamořený, musíme zpět. Před Radotínem dojíždíme dvojici Kralupy BATS, jsou zkušenější, takže nevalí z~kopce jako paka a~logicky tak nepřejedou odbočku ke kontrole. To my jo, my valíme nadšení, co to dá. Tak tedy zpátečka, hurá do Slavičí, a~vida, BATS jsou sice zkušení, ale jen trochu, přejeli pro jistotu kontrolu na druhou stranu.
Tak co teď? Času už moc není, mě to táhne za dvěma body do horoucích pekel, Šnek by jel jistotu na Zbraslavi, dávám mu za pravdu, už se to dneska vyplatilo. Takže svištíme po známé trase na náměstí. A zase si vzpomínáme na náš vzor Jelito: banda dědků je z~nás naměkko, zkoumají mapu, točí s~ní na všechny strany, ale nejbližší lesopark, který znají, je na druhé straně vody. Opět se vynořují BATS, lesopark si nás vychutnává, slov na ceduli je asi tisíc, a~my máme napsat dvě. Nakonec páčíme z~chlapíka v montérkách info, že se parkem dá projet, vcelku fajn cesta, ovšem na druhé straně je úplně stejná cedule! Uff, svět je zlej, zapisujeme nějaká dvě z~toho tisíce a už opravdu hurá do cíle! Milujeme finiše, takže jedem kaši. Alespoň chvilku A~je tu - Pigi a~CÍL! Jóóóó, plná hospoda bajkerů a~(skoro) všichni (se) chtějí svézt na tandemu! Nirvána musí vypadat takhle!
Jo a~co s~tou bramborou? No nic, tu jsme (ne)dostali, protože se svými 28 body jsme na 4.~místě. Vždyť jsem říkal, pohodový výlet 
Takže kluci moc díky, tohle bylo fakt parádní, doufám, že se do příštího roku moc nezmění, nanejvýš počasí, abychom se mohli zase zapojit!
Na pokraji května 2007 jsme vyrazili překročit vlastní stín na jeden z největších a~nejspíš i~jeden z~nejtěžších maratonských závodů v~naší zemičce.
Ubytování jsme měli po dobré zkušenosti z~loňska zajištěno vedle Obecního úřadu v~Týně n.~Bečvou. Trochu jsme od minula pozapomněli na to, jak to ve sprše žije, ale dalo se to zvládnout, nakonec, alespoň jsme měli o~čem vtipkovat s~Jitulí, Petrem, Blackym a~Markem, kteří se nechali nalákat a~ubytovali se s~námi
V~pátek před závodem jsme se ještě pozdravili s~Alešem Procházkou, který s~námi po našem loňském extempore čile komunikoval a~projevoval opravdový zájem, který vyústil v~nabídku volného startu na letošním ročníku AŠM. Díky!
Sobota nás přivítala zataženou oblohou, ale ještě docela přijatelnou teplotou kolem 20°~C. Počasí dávalo najevo, že to nebude dlouho trvat a~začne z~mraků něco padat. To se skutečně stalo, ovšem až po startu, který proběhl poměrně hladce, i~přes dotěrného dědulu, který se vecpal bez váhání do předních řad a~neustále nás při čekání obtěžoval štoucháním do sedla našeho oře. Přes zmíněný drobný deštík, spíše přerušované mrholení, se trať udržela suchá, zvláště technické pasáže byly schované pod korunami porostu, což bylo pro nás velké plus. Bez toho bychom si závod asi těžko užili, přeci jen je náš kolos sice perfektní držák v~předozadním směru, ale o~to slabší je to do stran.
Asi do 21.~km jsme bojovali s~nervozitou, přeci jen je tam na trati takové místo, které sice není nijak výjimečné, spíše naopak, ovšem když se někde zrakvíte, tak máte určitý respekt, nemluvě o~šroubu v~pravé zadní noze, který by reprízu pádu více než zkomplikoval. Po překonání ,,mety`` z~loňského roku z~nás nervozita spadla, ale o~to víc jsem zjišťoval, že se mi nejede úplně v~pohodě. Katka šlapala na plno, ovšem já jsem přispět nedokázal, navíc jsem od 60.~km bojoval s~křečemi (letos poprvé!), takže jsem se musel chtě nechtě koncentrovat na dojetí, spíše než na nějaké důstojné umístění 
Alespoň pro diváky, kterých byla na mnoha místech řada, jsme vytáhli to nejlepší, co v~nás bylo, a~pár technických drobností směrem vzhůru jsme pokořili. Je to úžasné, jak ti lidé okolo trati vydrží stát dlouhé hodiny po průjezdu prvních závodníků a~stále povzbuzovat další a~další zoufalce. Neuvěřitelné, nevím, jestli bych to sám dokázal.
Celkově vzato se nám celý závod líbil, ačkoli jsem si představoval, že můžeme zajet o~trochu lépe, zdárně jsem překonali všechny nástrahy, ať už prachovou bouři po nájezdu do terénu, skrz kterou nebylo skoro vidět na metr před nás, nebo zoufalce v~dresu DT Swiss, který nám udělal takovou myšku, jako zatím nikdo jiný (omlouvám se všem, kteří museli můj slovní výlev, který následoval, poslouchat), též jsme ve zdraví zvládli všechny technické sjezdy, ten poslední ze Slavkova s~pěkně klopenými zatáčkami jsme si hodně užili. Kdybychom měli Alešovi na příště poradit něco, co by celý závod vylepšilo, určitě by to byl profil trasy, který jsme marně hledali jak na webu, tak v~letáčku (možná po nějaké době vyměknu a~připravím ho sám).
Díky všem za skvělou podporu a~za trpělivost, pokud se zrovna ocitli za námi v~nějakém zúženém místě
Trať: 89~km, převýšení: 2031~m, čas: 6:26:36, pořadí: 685. absolutně
Fotky budou určitě ještě přibývat, takže jak říkají v USA: Stay tuned!
Pro zpestření přípravy na hlavní závodní sezonu jsme si v~neděli 23.~4. zkusili časovku do kopce pořádanou pod hlavičkou KPO. Od našeho startu na silničním Králi Šumavy a~podpořeni pobytem na Mallorce jsme našli určité zalíbení v~silničních kláních, i~když se při nich projevuje tandemový handicap. Především váhou, každý z~nás táhne něco přes 10~kg, zatímco běžná silniční kola jsou znatelně lehčí. I~pro vítr jsme díky posezu a~rozměru mnohem lákavější sousto, než na řídítkách přilípnutý silniční závodník.
Přistupovali jsme proto k~závodu v~dobré psychické pohodě, bez přehnaných očekávání. Dle pokynů na pozvánce jsme si trať prohlédli předem a~připravili strategii. Ta prošla určitým vývojem, od původního plánu jet kaši od startu do cíle až po modifikovanou variantu stupňovaného tempa s~využitím příznivého větru k~nabrání rychlosti v~rovinaté střední části. Nakonec to dopadlo tak, že jsme vyfuněli na zlom v~půlce trati a~tam zjistili, že nějaké razantní nabrání rychlosti už není prakticky možné. Totálně zrušené průdušky a~plíce řekly NE (vydrželo jim to ještě dobrých pár hodin po závodě), takže jsme se jen chvíli na hranici svých možností přetahovali s~jezdcem za námi (mezitím nás předjel nějaký blázen startující 2 minuty po nás!). Nahrubo odhadnutý čas kolem 13 minut se nakonec ukázal býti krásným časem 11:18,36 … paráda! Děkujeme pořadateli za krásný zážitek, škoda že se další díl (Karlík) kryje s~maratonem Malevil Cup, jinak bychom jistě přijeli…
Díky též Jitce a Kátě, které nás přijely povzbudit, a spoustu pozdravů posíláme Míše a~Míle, které jsme sice obě zařízli, ale společně s~nimi získali aktuálních 50 bodů pro SP~Kolo.
Trať: 3,8 km, převýšení: 168, stoupání 4,4 %
Čas: 11:18,36, průměrná rychlost 20,2
Pořadí: 98. absolutně
Letošní první start! Na poslední chvíli jsme se od Sávy dozvěděli, že se prý v~nějakých Jedomělicích jede super závod. Rychle jsem tedy proběhnul web a~po zjištění, že si to nemůžeme nechat ujít, jsem zarezervoval poslední ze zbývajících míst. Závod má totiž kromě nezvyklé, ale příjemné, atmosféry také omezený počet startujících. Neobvyklost je skoro ve všem. Při prezenci hraje z~repráků pohodovka od Suchého, samotná prezence je u~výdejního okénka a~vrchol všeho jsou čipy: zadělané do papírového čísla, které se přišpendlí na záda! Dobrých 10 minut si zatlačujeme oči vylezlé z~důlků.
Daří se nám to ovšem jen na chvíli, na trati nám zase vylézají… Trať je docela nápaditě vedena dvakrát kolem vesnice, takže si nás mohou domorodci vychutnat, a~to nejen při průjezdu startem/cílem, ale i~stodolou. Na,~pro nás poměrně těžké trati, zvláště dlouhý kus rozbité louky nám bere fyzické i~duševní síly, čeká nejedno překvapení. Největší je asi česká varianta MTB ferraty, kdy je třeba vytáhnout náčiní do strmého svahu ručkuje při tom po laně. Takhle vyšťavenej už jsem fakt dlouho nebyl!
Moc pěkný závod pro nás končil 110. místem na dlouhé trati, což je pěkné, na začátek sezony a~vůbec!
Trať: 80~km, převýšení 1300~m, kopců: asi milion (14), čas: 4:22:52.9, pořadí: 1. v (nevypsané) TAN, 110. absolutně z~205 dojetých na dlouhé trati.
