Byl to i~po těch pár letech, po které se objevujeme na závodech, asi poprvé, co jsem jel silniční závod s~hromadným startem. A~také to podle toho vypadalo. Sice jsem si byl vědom, že je třeba se držet zpět a pokud možno se přisát k balíku a~nenechat si ho ujet. Byl jsem ale jeden z prvních, kteří se v prvním mírném stoupání neudrželi a~to byl de facto konec. Dojet skupinu zvládnou jen ti nej, což já nejsem, takže dál to byl jen marný souboj s~větrem a~se sebou samým. Za druhým kopcem mě dostihla přední část druhého balíku, který startoval 10 po nás a~ve třetím a posledním kocpi mě dostihla krize, ze které jsem se už nedostal. Do cíle jsem se prakticky doplazil. Alespoň plný zkušeností, když už nic

Kromě mého vystoupení je trasa Klikových vrchů pěkná, tři kopce, ani ne moc dlouhé, ani ne moc krátké, pěkné výhledy, až na pár míst pěkná silnice. I~počasí si dalo říct, kromě krátkého deštíku na začátku si dalo říct, takže se povětšiou jelo na suchém.

Co si ale ještě zaslouží krtákou zmínku je zvláštní konec, který nás uvedl do stvu zírání s pokleslou bradou. Že má UAC obecně macešský vztah k příchozím, tj. těm zavodění chtivým, kteří nejsou v UAC registrováni, je poměrně známo, je to ostatně každého pořadatele věc.

Fotky jsem dílem nacvakal já a~dílem Frof, obojí naším miniaparátkem s~limitovanými schopnostmi. Frofovy snímky, díky za ně, jsou označeny časem, takže si lze alespoň řádově udělat představu o~vývoji závodu. Mezi fotkami se dá přcházet pomocí klávesnice, zájemci o~větší rozlišení jistě vědí, že se stačí ozvat na tom@drb.cz.