Na začátek července 2010 jsme se svěřili do péče víkendového managera TG, který pro nás (a nejen pro nás) připravil pobyt v adršpašském výběžku, u pana domácího Pod kaštanem jsme si užívali celé 4 dny.

Užívali je asi to nejpřesnější, co se dá napsat. Kromě nás tam paralelně dleli Frofovi, TG se svojí máti, se Zuzkou a neteří (ročník cca 2007), Fůňa s Gabčou a Adnym (akční čivava), Síma se Zbyňďou a Júlií (ročník cca 2008) a k tomu ještě od půlky Venca se Zuzkou. O zábavu rozhodně nebylo nouze, kde ochabovaly obě juniorky nastoupil Andy, kde zrovna nehopsal on, vynořily se kočky pana domácího. Ty byly k dispozici ve třech kusech: taťka, mamka a kotě. A komu by i tohle bylo málo, mohl si jít (třeba jako já) zakrmit k jeho ovečkám, které byly ready v každou denní i noční hodinu.

Dny jsme trávili vesměs ve skupinkách, naše kvarteto Fůňa, Frof + my na MTB (k jednotlivým výletům viz níže), rodiny rodinnými výlety a aktivitami (koupaliště, zoo, skalní město) a zbytek dle možností a chuti buď zvolil nás nebo je.

Za zmínku ještě stojí večery, ty tradičně začínaly koupelí ve Smaragdovém jezírku, po které následoval táboráček s grilem a kromě zatažené neděle i sledování ISS¹⁾, několikrát též včetně přilétajícího Progresu. Z výše uvedeného by tedy mělo být jasné, že se TG podařilo zařídit naprostou pohodu.

Užijte si pár vybraných fotek a hned za nimi stručně a našich MTB výletech.

Na první, zahřívací, výlet nás Marek vzal na Ruprechtický špičák. Vyrazili jsme v klídku po silnici v sestavě Pusík, Fůňa, TG, Zbyněk a my, v Ádru jsme to vzali doleva přes brdek, do Zdoňova, pak podél hranice až do Meziměstí. V něm jsme si dopřáli veselé občerstvení u pána v budce velikosti mobilní buňky. Pán se mírném naléhání dokonce svěřil, že „kluka ještě neměl“, ale nakonec vše dobře dopadlo a dobře naladěni jsme vyrazili dále a vzhůru. Nejprve do Vižňova a pak poctivě po pěkné cestě až pod Rup. špičák. Na závěr bylo nutno vzít kola do teplých, což díky slunečnému počasí nebyl problém Na Špičák to byla pěkná cest a dolů poměrně náročný úsek, s hlubokým kamením na cestě. Kromě TG jsme to zvádli bez karambolu. O kousek dál, v Ruprechticích na nás čekal oběd, opět docela veselá hospůdka s bodrou babčou za pípou. Pak už zbývalo jen sjet zpět do Meziměstí, krátkou šoustkou do Vernéřovic a podel hranice zpět. Nakonec tedy 60~km a nastoupáno kolem 1300~m.

V neděli, pěkně rozehřáté po sobotě, nás Marek nasměroval do Jestřebích hor. Zbyňka jsme nechali s rodinou, TG s Elinkou a místo nih jsme naložili Gabču a Zuzku s Vencou. Venca po prvním rozjížděcím stoupání začal předstírat závadu na kole a zatočil to i se Zuzkou do servisu, my ostatní jsem pak zbyli vydáni Markovi napospas. Ten nás hnal víceméně po trase závodu Apache Jestřebí hory, takže poměrně pěkným, ale výživným terénem, občas les, občas louky, pořád kopce. První občerstvovačku jsme vyřídili na chatě Čepelka, tam zaujala poctivá míra, jinak pohoda. Po dalším HC (hardcore) úseku měl být oběd v Úpici, ale hospodu jsme hledali marně, našli jsme jen chcíplého psa a dali jsme tudíž přednost dalšímu postupu. Za krátko jsme se uchytili u živé ovce v milé hospůdce u cyklotrasy.

Po obědě se naše trasa pomalu stáčela zpět k domovu, opět přes hřeben, louky a lesy až do Jívky, tam nás od penzionu dělilo 15 minut jízdy, což nám ovšem Frof zatajil a odtáhl nás do Stárkova. Tam to nebylo špatné, snad jen s tou poznámkou, že jsme se ocitli mimo mapy, kterou měl Marek s sebou. Ze Stárkova jsme to v nadšení nakopli úplně na druhou stranu, než jsme chtěli. Brzy ale Marek zavětřil správný směr a zdolaná stojka nevyšla naprázdno. Podtrženo sečteno 67~km a 1724~m nastoupáno.

Jako poslední cíl pro nás Marek vybral Pomezní boudy. Naložili jsme si kromě obvyklého kvarteta my, Frof, Fůňa ještě TG a Vencu se Zuzkou. Start byl hodně ostrý po pár kilometrech jsme se vrhli (někteří doslova) do divokých trailů a za chvíli do lopuchů. Než Frof opět správně zavětřil stopu, protáhnul nás roštím, po poli a lopuchy zvící mojí postavy. Po tomhle entré jsme trošku coufli a do Žacléře dojeli po silnici.