Po krkonošském prologu (popsáno jinde v části Turistika) jsme naskočili mezi účastníky 156. VýlETu rozjetých z vlaku Praha–Poděbrady. KP krátce po převzetí otěží od Mykosze zahájil a vytrčil směrovník k vodě, kde už na nás čekal parník. Lodička nás vzala zdymadlem až k soutoku Cidlina/Labe, kde jsme k lítosti zbytku tůristů na lodi (asi se jim líbila produkce) opustili palubu a zasedli do „basecampu“. Ten jsem po pár rundách a na nátlak již trochu vláčného KP opustili a vydali se dál proti proudu do lesů, rozdělat vatru. To se podařilo, stejně jako buřty, KP si orazil, komáři si zahodovali, takže nezbylo než sbalit všechny pobíhající roboty a vydat se do Oseka. Zde se jsme se společně s rodinkami nalodili do vlaku směrem na Prahu, ovšem tvrdší jádro včetně oživlého KP ještě zamířilo do osecké občerstvovny a Prahu atakovala pozdějším spojem.

Výsledkem všeho byl pohodový VýlET, jen škoda, že byl ochuzen o tradiční účastníky z řad rodičů i z řad čestných členů TF. Nic ale není ztraceno, osobně tuším, že tradice rodičovských/kočárkových VýlETů bude pokračovat.