158. Výlet se patrně zapíše do historie jako jeden z těch náročnějších rodičovských VýlEtů. Ačkoli ho taťulda neoznačil jako kočárkový, kočárek i děti se přesto vyskytly.

Veselo bylo již od Prahy, mj. i díky pí. průvodčí, která topila ve vlaku hlavně nahoře a až od Prahy, takže jsme se pěkně vymrazili. Cestou k dalšímu výraznému prohřátí nedošlo, hlavně zásluhou brodů, které jsme museli překonávat dle možností více či méně suchou nohou. Brzy jsme ale rezignovali a opustili původně plánovanou trasu ve prospěch hospody U krbu v obci Klínec. Hospoda byla přijatelně zavlažena (nikoli ale krbem), obsluha byla poměrně poddajná a neposkytla (na rozdíl od výše zmíněné průvodčí¹⁾) prostor ke konfliktu.

Po „Krbu“ následoval postup dle modelu kousek cesty – oheň – kousek cesty – hospoda. Cílová hospoda, opět v Měchenicích, přes mírné kouřmo byla také akceptovatelnou. Celé tedy nelze hodnotit jinak, než jako vydařený exkurz do vlezavého, poctivě podzimního počasí ve velmi solidní společnosti.

Malá zde, velká s profilem tam.