Konečně se nám podařilo nemít jiný program na víkend, na který Petr Š. nabídl boudu U~potoka v~Modrém Dole k~pobytu. Podobně jako minulý, předminulý rok a~nejspíš i~roky předtím se tento lednový pobyt kryl s~konánín závodu Noc tuleních pásů, který jsem opět využil jako dobrou příležitost pořádně si zacvakat spouští.

My jsme ale do Modráku dorazili už v~pátek, nejdříve my s~Petrem a~Katkou, oba Š. Po nás přifrčel ještě Tomáš s~Králíkem. Ti si trochu užili s~vázáním, protože si Králík v~půjčovně vybral skialpy s~Naxem, které se nechtělo se svými třemi páčkami a~několika polohami pro každou z~nich nechat přepnout do polohy volná pata.

Hlavní program se pro nás konal v~sobotu, kterou jsme věnovali výletu. My s~Kačkou na sněžnicích, ostatní na skialpech. Bohužel, sněhu bylo vyloženě na hraně, proto jsme se také cestou Růžohorky rozdělili, my dva na sněžnicích jsme to vzali více doprava na chatu Větrník a~dál volným terénem přes hřbítek bez jména a~Šraml na Portášovy boudy, kousek za nimi nás dojel zbytek, který se vydrápal až na Růžohorky. O~něco horší než cesta nahoru byla cesta dolů do Velké Úpy, zvláště finále dávalo tušit, kdo má lyže z~půjčovny a~kdo ne

Za Úpou pro nás Petr naplánoval výstup Vavřincovým dolem, který by býval byl skvělý, strmý, divoký a~zajímavý, akorát měl stejnou vadu jako vše okolo — nebylo na něm dost sněhu, takže jsme museli zout i~sněžnice, o~lyžích ani nemluvě. Na Valšovkách už jsme byli v~pohodě a~mohli jsme vyrazit radostně dál přes Černou horu dolu do Jánských lázní. Před vrcholem se Králík s~Tomášem raději otočili a~vydali se obloukem přes hřeben zpět na Modrák. My, tj. já s~Kačkou a~Petr s~Katkou jsme hupli dolů do J.L., já jsem opět pokoušel lopatku na cestě po sjezdovce dolů, ale vydržel jsem to jen chvíli, už se šeřilo a nezbylo, než ťapat.

Neděle nás přivítala teplotou kolem nuly a~mírným větremm, takže jsme jen na chvíli vystrčili nos ven a vyrazili nahoru směrem na laviňák, a~zpět.